Poměrně často zmiňované dilema - je lepší číst knihu před nebo po zhlédnutí filmu? Abych se přiznala, u mě je to u různých knih jinak. Stává se, že dřív vidím film a potom se mi kniha čte lépe, protože nemusím tolik zapojovat fantazii. Jsou ale filmy, které mě zase dost naštvou, protože si to představuju jinak, když si to nejdřív přečtu, a potom se mi film automaticky nelíbí. Teď se podíváme právě na ty knihy, kterým jsem dala přednost před filmem.
V článku se mohou objevovat spoilery.
TEN, KDO STOJÍ V KOUTĚ
Stephen Chbosky
O knize jsem se tuším dozvěděla od kamaráda, který ji četl a vychvaloval. V té době jsem ještě moc nenakupovala přes internet, takže jsem na ni dlouho čekala, než do místního knihkupectví na moji žádost dorazila. Dost jsem se přemlouvala, abych se na film nepodívala, protože jsem byla zvědavá, a jsem ráda, že jsem počkala. Je to přesně ten případ, kdy si knihu vychutnáte s vlastní fantazií a prožijete s ní nějaký svůj soukromý zážitek, který se doplní dobře zpracovaným filmem, který nějak moc nemění děj a tím pádem mě nedokázal naštvat, ale sledovala ho s husí kůží a poprvé jsem na konci měla slzy v očích.
Co se týče herců, byla jsem spokojená se všemi až na Mary Elizabeth, která mi tam sice moc nesedla, ale zase jsem si rychle zvykla. Pokud bych se měla pozastavit u Sam, mám dojem, že v knížce má dlouhé vlasy, ale předem jsem věděla, že ji hraje Emma Watson, takže jsem si ji i tak po celou dobu představovala s krátkými. Nejvíc se mi líbil herec Charlieho a Patricka a taky samozřejmě učitel Bill, kterého hrál můj oblíbenec z Přátel.
VAMPÝRSKÁ AKADEMIE
Richelle Mead
První díl téhle knížky se mi četl hůř, ale když jsem se dostala ke druhému, nemohla jsem se odtrhnout. Celou sérii mám doma už pár let, ale šetřím si ji a momentálně mi chybí přečíst poslední dva. I přes těžké začátky jsem se do celého toho světa zamilovala a nemůžu se dočkat, až budu číst dál (i když zároveň číst dál nechci, protože pak už nebude co). Mrzí mě, že zfilmovali pouze první díl, protože bych se vážně moc ráda chtěla podívat i na další díly a prohloubit si tak tu nadšenost z knih. Navíc bych měla další možnost, jak s Rose a Lissou strávit ještě víc času.
Na druhou stranu musím vyjádřit nesouhlas s výběrem herečky Lissy. Podle toho, co jsem četla na internetu, nejsem sama. Lissu jsem si vždycky představovala jako drobnou blondýnku (i když jako Morojka má být vyšší postavy), ale v obličeji si ji představuju nevinnou, bojácnou a vzhledem k jejím psychickým problémům takovou posmutnělou. Herečka Lucy Fry má ale v obličeji odvahu a k Lisse mi neseděl její výraz po celou dobu filmu. Vyrovnává to ale Zoey Deutch v roli Rose, které jsem se zase nemohla nabažit.
HVĚZDY NÁM NEPŘÁLY
John Green
Kdo tohle nečetl... K tomu asi nemusím nic moc připisovat. Jsem ráda, že jsem si to nejdřív přečetla, protože smutné příběhy si radši nejdřív prožiju s knihou a až potom s filmem. Bohužel už jsou to asi tři roky, co jsem ji četla, takže bych si klidně mohla dát repete. Dokonce i film jsem viděla jen jednou a i když jsem si u něj pobrečela, nepatří mezi filmy, které bych si pustila několikrát do roka (mezi které patří třeba již zmiňovaný
Ten, kdo stojí v koutě). Kniha se mi líbila mnohem víc než film, ale jak už jsem řekla, jsou to tři roky, takže už ani pořádně nevím, proč mě film nenadchl tolik, jak jsem čekala. Nezklamaly mě ale postavy, protože když jsem si knihu chtěla koupit, sehnala jsem jen filmovou obálku, takže jsem si Hazel i Guse představovala přesně tak, jak je všichni známe.
PSÍ POSLÁNÍ
Bruce W. Cameron
Na tuhle knihu jsem narazila náhodou. Možná jsem ani nevěděla, že je i kniha, když jsem viděla trailer na film. Hledala jsem v knihkupectví učebnice a anglicky psané knihy a upozornil mě na ni taťka a já ji hned čapla a šla se mnou domů. Trailer jsem tedy viděla první, ale zase jen jednou, takže jediná postava, kterou jsem si pamatovala, byl starší Ethan, protože
Dennise Quaida znám z
Pasti na rodiče. Všechny ostatní postavy jsem si tak mohla vytvořit i tak sama.
Film mě trochu zklamal, protože život Ellie byl úplně jinak, jeden život přidali, což jsem nepochopila, protože Maya se měla objevit u Ellie a ne u úplně jiného psa. Konec mě dost dojal a opravdu chytl za srdce, ale na druhou stranu mě to i trochu zamrzelo. Víc mě ale zarazila změna u Ellie a Mayi, protože mi přišla i trochu zbytečná.
CARRIE, OSVÍCENÍ, MRTVÁ ZÓNA, POKOJ 1408
Stephen King
Sem by šlo přidat ještě pár dalších knih, které jsem už četla, ale film jsem ještě neviděla. Mám ale pravidlo, že Kingovy knihy si nejdřív přečtu a až potom se budu věnovat filmu.
Moje úplně první jeho kniha byla Carrie. Viděla jsem verze z roků 1976 a 2013. Víc se mi líbila starší, protože právě to stáří dodává na strašidelnosti a novější film mi přišel až moc vyumělkovaný. Nic mi ani v jednom filmu nevadilo a oba splnily to, co měly. Výběr postav se mi v obou variantách líbil, především Sissy Spacek a John Travolta ve verzi z 1976.
Osvícení všichni hrozně chválí, ale já u čtení až takový strach neměla. Začátek knihy se mi četl těžko a až prostředek a napínavý konec mě bavily, rozhodně jsem u toho ale neměla takový ten stažený žaludek a nebyla jsem nervózní jako například u
Carrie. Film byl v tomhle ohledu lepší, ale mám dojem, že jen díky
Jacku Nicholsonovi a výhodě, že do filmu se k vypjatým situacím přidá hudba. Potěšilo mě ale, že film splnil má očekávání, postavy se shodovaly s mými představami a i když jsem znala konec, byla jsem napjatá. Hodně se mi líbilo, jak byl zpracovaný hotel, protože je to přesně takový ten americký velký hotel, ve kterém bych se zrovna já snadno ztratila a měla bych strach, i kdyby se nenacházel v horách nedostupných kvůli sněhu.
Mrtvou zónu jsem četla loni a až letos viděla film, u ostatních zmíněných knih jsem si film pustila hned po dočtení, takže u tohoto příběhu jsem mezi tím měla trochu nezvyklý odstup. Některé pasáže byly jiné, což chápu, protože tenhle příběh je na jeden film dost dlouhý. Pozměněný začátek mi nevadil a nechyběla mi žádná jeho část. Trochu mi vadilo, jak je zrychlený konec, protože v knize se John na atentát na Grega Stillsona připravuje o něco déle, takže na mě působil dost uspěchaně. Film trval asi hodinu a třičtvrtě, takže by klidně tu čtvrthodinku přidat mohli.
Nejdřív mě překvapil Christopher Walken v roli Johnnyho, protože toho jsem si představovala o něco jinak, ale tohoto herce mám ráda a rychle jsem si na něho ve spojitosti s Johnem Smithem zvykla a nakonec se mi líbil.
V knize je John po operacích zjizvený po celém těle, což mi trochu chybělo, ale vzhledem k tomu, že je film z roku 1983, smířila jsem se alespoň s pokřivenou chůzí o holi.
Pokoj 1408 je povídka o tuším padesáti stranách zahrnutá v knize Všechno je definitivní. Film mě přímo nadchl a patří mezi mé oblíbené, protože se mi líbí, jakým způsobem je natočený a přesně to odpovídá tomu pomatenému pokoji, který si s vámi pohrává natolik, že vůbec nemůžete odhadovat, jak to celé skončí.
Protože je John Cusack mým nejoblíbenějším hercem, naprosto ho zbožňuju v roli Mikea Enslina, který se v pokoji ubytuje. Ostatní postavy se ale povedly také a nenapadá mě žádná, která by mi tam nějak vadila. Dovolím si říct, že film u mě měl větší úspěch než povídka, ale tu si taky ráda přečtu znovu.
Každý má nějaké své zvyky a úchylky ohledně knih a čtení. Existují zvyky, které ostatní nemusí úplně chápat (pro mě je to ohýbání krajů místo záložky, to je barbarství), a zvyky, které mohou mít všichni. V tomto článku bych se chtěla zamyslet nad těmi svými.
Chci střídat autory a žánry
