Hogwarts tag

1) Do které koleje bys patřila?
Na Pottermore mi vyšel Havraspár, souhlasím s tím a byla bych v té koleji spokojená (až na ty hádanky u vchodu). Povahově ale i trochu sedím na Mrzimor.

2) Jaké jádro by měla tvoje hůlka?

V kvízu mi vyšla ocasní žíně z jednorožce. (Dřevo platan, 10 palců, překvapivě ohebná.)

3) Jaké zvíře by sis vzala do školy?
Jakoukoliv kočku (když psa nemůžu). Na srsti mi úplně nezáleží, prostě která by ke mně přilnula v obchodě.

4) Byla bys součástí famfrpálového týmu?
Nejsem sportovně nadaná absolutně na nic, takže ne. Ale hrozně ráda bych chodila na zápasy a fandila.

5) Byla bys součástí nějaké organizace?
Chtěla bych být součástí nějakého klubu. Třeba nějakého tvůrčího, spisovatelského. Prostě něco kreativního.

6) Jela bys během prázdnin domů?

Určitě. Bylo by zajímavé být na tom vylidněném hradě s kamarády a užít si tu atmosféru. Ale já bych chtěla být spíš s rodinou.

7) Měla bys kamarády v jiných kolejích?

Asi bych si rozuměla s někým z Mrzimoru, možná i Nebelvíru. Myslím, že s lidmi ze Zmijozelu bych nenašla společnou řeč.

8) Zvážila bys studium na jiné kouzelnické škole?

Zajímalo by mě, jak to chodí jinde, ale stejně jako pro většinu jsou pro mě Bradavice srdcovka.

9) Mohla bys být prefektem?

Myslím, že by mě to bavilo a jsem i zodpovědná. Ale občas mám nálady, kdy se mi nechce a ani pořádně nemůžu s někým mluvit, takže by byl problém třeba něco ohlašovat ostatním studentům nebo tak. Rozhodně by se ta zkušenost hodila.

10) Využila bys Pobertův plánek, kdyby se ti dostal do rukou?

V jistých chvílích asi ano. Třeba při toulkách hradem po večerce nebo napadení. 

11) Byla byz z čistokrevné nebo mudlovské rodiny? 

Ze smíšené.

12) Dostávala bys hodně dopisů z domova?
Určitě. Samozřejmě i v rodině to občas skřípe, ale s rodiči se hodně bavím, s mamkou denně.

13) Do jakých obchodů bys v Prasinkách zašla?

Určitě k Taškáři, do Medového ráje a zakončila bych to máslovým ležákem U Tří košťat. Skvělá představa.

14)  Jaká část hradu by byla tvoje nejoblíbenější? 

Knihovna, Velká síň a možná nějaká hezká učebna. A pak "moje" místečko. Třeba nějaká lavička ať už uvnitř nebo venku. Prostě místo, kam bych chodila, kdybych chtěla být sama.

15) Prozkoumala bys celý hrad i kdybys věděla, že se dostaneš do problémů?

Snažila bych se to udělat tak, abych se do problémů nedostala. Ale chtěla bych vidět každou píď toho hradu.

16) Jak často bys chodila do knihovny? 

Denně. Pořád. Já bych tam žila.

17) Kdybys byla z čistokrevné rodiny, zajímala by tě mudlovská literatura?

Podle mě to záleží i na výchově, ale určitě by mě zajímalo něco, o čem toho moc nevím.

18) Preferovala bys ohnivou whisky nebo máslový ležák?

Ani jedno jsem nikdy neměla, ale spíš ten máslový ležák.

19) Jaká čarodějnická sladkost by byla tvoje nejoblíbenější?

Bertíkovy fazolky. Sice některý jsou fakt hnusný, ale byla by sranda ty chutě zkoušet, hlavně když do poslední chvíle nevíte, co si strkáte do pusy.

20)  Sbírala bys karty z čokoládových žabek?
Chtěla bych. Dávat si je do alba a různě si je přerovnávat.

21) Jakou podobu by na sebe vzal tvůj bubák?

Nejvíc se bojím toho, že zemře někdo mně velmi blízký. Takže asi tak.

22) Zvažovala bys kariéru profesora v Bradavicích po dokončení školy?

Nechtěla bych být učitelem nikde. Asi by mi to ani nešlo.

23) Viděla bys testrály?

Ne.

24) Jak by vypadal tvůj patron?

Vyšel mi chrt. To se mi dost líbí. 

25) Jaké by bylo tvé nejoblíbenější kouzlo?

Líbilo by se mi Alohomora. Bylo by super moct se dostat kamkoliv bych chtěla. A nejpraktičtější by bylo Accio, protože se mi až podezřele často stává, že věc, kterou potřebuju, je na druhé straně pokoje a nejradši bych si ji přiteleportovala ke mně.

Co pro mě knihy znamenají

Jsou různé důvody, proč nás baví číst knihy. Vedly by od prosté záliby ve čtení a prohlubování představivosti přes krácení času až po únik z reality. Já osobně se řadím ke všem třem zmíněným. Někdy otevírám knížku jen proto, že mě to baví, jindy tak krátím čas strávený například v autobusu nebo tramvaji a někdy chci jen své myšlenky směrovat na fiktivní postavy a jejich příběh a nemuset se soustředit na ten vlastní. 

Je těžké psát o tom, co pro mě knihy znamenají, když většinou mám ze čtení pocity, které ani neumím vyjádřit slovy. Snad mi bude prominuto, když budu pořád dokola omílat únik z reality do jiného příběhu. Pravdou je, že je zajímavé si uvědomit, kolik příběhů, problémů, radostí a životů čtenář prožívá s fiktivními postavami. Knihy jsou vlastně docela skromné věci, prostě několik svázaných listů papíru. Ale to, co se skrývá uvnitř, je něco, co dokáže uspokojit tolik lidí na světě. A pak že se štěstí nedá koupit. Kdo to tvrdí, s radostí přijmu dary a zaběhnu si do knihkupectví. 

Mám radost už jen z toho, když vidím, kolik knih se usídlilo na policích v mém pokoji. Ještě větší radost přichází, když je otevírám a prožívám zase nový příběh, nové životy. Ve filmech je mnohem jednodušší dostat se divákovi pod kůži a probudit v něm emoce. Mají možnosti jako hudbu, obraz, hluboce pronesené monology jednotlivých postav. Proto spisovatele považuju za neskutečné umělce, protože napsat věty tak, aby se ve čtenáři probudily emoce... to je sakra těžký. Mohla bych tu tak zmínit Kinga, který své strašidelné příběhy vypráví tak, že si u čtení okusuju prsty, neklidně si přesedávám na židli a nemůžu se odtrhnout. Rozhodně musím uvést Hvězdy nám nepřály, což je oficiálně první knížka, která mě rozbrečela (možná taky proto, že předtím jsem slaďáky nečetla). Už vůbec nesmím zapomenout na Ten, kdo stojí v koutě. Tahle knížka má pro mě dost zvláštní koncept, protože jsem nikdy nic takového neviděla. Celý příběh je vyprávěn chlapcem v pubertálním věku ve formě dopisů nikomu. Díky tomu jsem si k němu našla takový vztah, když jsem při čtení měla pocit, že to já jsem ten nikdo a on si povídá se mnou. Jako poslední (i když bych se tu mohla rozepsat o stovce knih) bych nechtěla opomenout Psí poslání. Až do nedávných let jsem měla ráda spíš kočky kvůli nepříjemným setkání se psy v dětství. Ať už to bylo pokousání od babiččinýho psa nebo povalení na zem od bernskýho salašnickýho. Potom ale k nám do rodiny přibyla fenka Jessie, která bohužel v jednom roce zemřela. Bylo nám smutno, takže teď máme skoro tříletou fenku Nelly stejné rasy (jack russell teriér). Do toho si brácha nedávno pořídil fenku staforda a já k těm psům nějak přilnula. A završit to všechno tím, že narazím na knížku jako je Psí poslání, byla prostě dokonalost. Propojení vtipu (díky tomu, že to celé vypráví pes), a toho, co pro lidi čtyřnozí kamarádi znamenají, mi přijde jako dost geniální nápad. Zasmějete se, ale taky ukápne slza. Teď čtu druhý díl a jsem vděčná, že tenhle příběh ovlivnil a změnil ten můj.

Na závěr bych chtěla uvést několik citátů, které mi visí v pokoji na nástěnce. 

- "I believe something very magical can happen when you read a good book." (J. K. Rowling)

- "A book is a magical thing that lets you travel to far-away placey without ever leaving your chair." (Katrina Mayer)

- "I love books. I love that moment when you open one and sink into it, you can escape from the worlf into a story that's way more interesting than yours will ever be." (Elizabeth Scott)

- "Books give a soul to the universe, wings to the mind, flight to the imagination and life to everything."

- "A reader lives a thousand lives before he dies. The man who never reads lives only one."

- "Books are uniquely portable magic." (Stephen King)

- "You can't buy happiness. But you can buy books. And that's kind of the same."

- "A book is a gift you can open again and again." (Garrison Keillor)

DOKTOR SPÁNEK (Stephen King)

Po více než třiceti letech se fanoušci Osvícení dočkali pokračování. Malý Danny už není pětiletý kluk a my se dozvíme, co dělá během svých dospělých let. Většinou jsem se setkávala s názory, že druhý díl nesahá prvnímu ani po kotníky, mě ale naopak bavil mnohem víc.

Danny se v pití alkoholu začne vyrovnávat svému otci. Své závislosti se rozhodne zanechat a hledání práce ho zavede až do hospicu. Naváže kontakt s malou Abrou, která má s Danem něco společného. Osvícení. Postupně se dozvídáme, že existují lidé, kteří se nazývají Pravým rodem. Háček je v tom, že se živí "párou", které má Abra dost na to, aby zabránila vymření Pravého rodu. Započne hledání Pravých s cílem je zabít.

Kromě toho jsme svědky několika úmrtí v hospicu, kde smrt doprovází kocour Azzie společně s Danem - doktorem Spánkem.

Tahle knížka mě neskutečně bavila napínavým příběhem a skvěle propracovanými charakteristikami Pravých. Jak už je u Kinga zvykem, při čtení se sice můžete ukousat napětím, ale zároveň se pobavíte. Kromě toho na mě mělo vliv i umírání, když Azzie přiskočil k někomu na postel. Nejsem si jistá, jestli mělo být pro příběh s Pravými nějak důležité, že Dan doprovází lidi při jejich posledních chvílích, ale rozhodně to mělo vliv na mé pocity po dočtení knihy. Řadí se tak mezi ty knihy, po jejichž dočtení jsem si musela dát chvíli pauzu a vstřebávat, než jsem se mohla pustit zase do něčeho jiného.

Vím, že to možná říkám u všech knih, ale tuhle si opravdu jednou přečtu znova, protože mě do sebe vtáhla a ještě dlouho jsem na Abru i Dana myslela.

95%