ZMIZELA V MLZE (Michaela Klevisová)

V knihkupectví mě okamžitě zaujala obálka a popis ještě víc. Nějak jsem Michaelu Klevisovou nevyhledávala, ani jsem nejdřív netušila, že čtu pátý díl ze série Josef Bergman. Zmizela v mlze mě zaujala natolik, že jsem si dokoupila všechny čtyři předchozí díly. Nějaké návaznosti tam jsou v životě detektiva Bergmana, ale jedná se vždy o jiný případ a tolik nevadí, když se nečtou postupně.

Příběh se odehrává v malé norské vesničce, která se na zimu stává neobydlenou, protože se lidé stěhují do vedlejšího města kvůli sněhu. Toto místo má i svoji historii. Před nějakou dobou Ann-Solveig skočila z útesu i se svojí tříletou dcerkou. Ani jedno tělo se nikdy nenašlo. Annin přítel žije stále v jejich domě a našel si i novou přítelkyni.                                                                                                                                                                                                                                                                                        
Můžeme nahlédnout i do životů ostatních obyvatel, které, jak zjistíme, jsou různě propletené. Objevuje se také Josef Bergman, který do Norska vyrazil na dovolenou plnou rybaření. Plány mu překazí vražda, kterou ze zvyku začne vyšetřovat. Na konci je také odhaleno velké tajemství.

Díky této knize se Klevisová zařadila mezi mé nejoblíbenější autory a postupně dočítám další její knihy. Pokud máte rádi norské detektivky, určitě byste měli zkusit tuhle, která působí věrohodně a v zimě neobydlená vesnička je popsaná natolik dobře, že se na vás tamní atmosféra přenese a vtáhne vás do dění, takže je téměř nemožné knihu odložit. 

95%

DÍVKA VE VLAKU (Paula Hawkins)

O téhle knížce jsem slyšela hodně, než jsem si ji přečetla. Nemám moc ráda, když čtu knihu, kterou hodně lidí vychvalovalo, protože většinou jsem na konci zklamaná. Ale zajímalo mě, o čem je a jakou má zápletku.

Moc vás nepřekvapí, že jde o ženu, která denně dojíždí vlakem a sleduje, co se děje venku za oknem. Vyhlédne si mladý pár a vymyslí si pro ně jména a dokonalý příběh. Jenže se stane něco, co má do dokonalosti hodně daleko. Brzy zjišťuje, jaký je jejich pravý život a dozvídá se pravdu nejen o jejich minulosti, ale i o té vlastní.

Bohužel mě celou dobu poměrně dost vytáčelo chování hlavní hrdinky. Chápu, že některých věcí v životě se nezbavuje snadno, ale aspoň nějakou tu vůli by mít mohla. Do toho se chovala tak často nerozumně, že jsem už začala přemýšlet o tom, proč ji autorka udělala zrovna takovou (protože během čtení jsem na žádný důvod nepřišla).

Je to jeden z těch kousků, co zůstane odložen někde v koutu knihovny, nemám v plánu se k němu vracet. Nemusela jsem se nutit ji číst ani jsem nepřemýšlela, že ji odložím, ale že bych ji urputně hltala až do konce, to taky ne. Čtivosti hodně přidávalo to, jak krátké byly kapitoly a že byly psané podle dní s daty jako deník.

Poměrně dobrý nápad se podle mého dal zpracovat o moc lépe a myslím si, že kdyby hlavní postava nebyla vykreslená tak negativně, mohla bych ji hodnotit vyšším skóre.

60%

BLACKOUT (Marc Elsberg)

Co by se stalo, kdyby jen tak, ze dne na den, lusknutím prstu přestala fungovat elektřina? Bereme ji už tolik jako samozřejmou, že si jen málokdo dokáže představit život bez ní, jak to bylo před lety. Jen si představte, jak to vypadá, když jen na chvíli vypnou proud. Jedna cesta do koupelny a automaticky rozsvítíme. Spoleháme se na lednice a mrazáky, když jde o úschovu potravin. V zimních měsících si užíváme teplo uvnitř domu. Jak by to vypadalo, kdyby výpadek elektřiny trval? Den, dva. Týden. Měsíc...

Elsberg se pokusil popsat realitu, ve které po celé Evropě vypadne proud. Ze začátku to lidé berou jako normální věc, za chvíli přece znovu půjde. Ale po nějaké době začnou panikařit, budou poháněni jedním pudem. Přežít.

Piero Manzano objeví něco, díky čemu začne věřit, že by mohl odhalit toho, kdo za celou katastrofu může. Zprvu nevinný výpadek elektřiny se změní v honbu za viníkem, zatímco lidé se začínají starat pouze o sebe a jsou pro své vlastní přežití schopni udělat vše.

Svět se hroutí. Nefunguje topení, nelze čerpat pohonné hmoty, doprava po městech přestává být možná, banky nemohou vydávat peníze, nemocnice nejsou schopny poskytovat pomoc, supermarkety nemohou dovážet potraviny. Jak byste se zachovali vy?

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bylo zajímavé číst o něčem, co by se klidně mohlo stát a nikdo z nás by na to nebyl připraven. Hodně mě ale zklamalo, kolik pravopisných chyb a překlepů v knize bylo. Když už se vydává kniha, čekala bych trochu větší snahu, co se korekce týče. Přesto to bylo natolik napínavé, že jsem ji hltala od začátku do konce.

90%

Problémy knihomola

Určitě se každý knihomol setkává s různými problémy ohledně knih. Já si pár takových strastí připravila, knihomolové budou v něčem souhlasit, nečtenáři třeba v něčem najdou své kamarády nebo pochopí, že pro nás to jsou vážné věci.

1) Chybějící záložka

Už hodněkrát se mi stalo, že jsem začínala číst novou knihu, po pár stranách jsem ji chtěla odložit a zjistila jsem, že nemám záložku. Dobře, dobře, doma to není takový problém, prostě najdeme nějaký kus papíru a problém je vyřešen. Jenže co když se to stane třeba v MHD, v autě, kdekoliv, kde prostě není nic, čím by se dala kniha založit. Kolikrát jsem byla nucená si prostě pamatovat stranu. Problém nastává, když knihu opět otevírám po několika hodinách (nedej bože až druhý den) a prostě nevím, kde jsem skončila a musím to hledat.

2) Poničení

Pokud vám první bod přišel jako pitomost, tady trochu přituhuje. Možná je to někomu úplně jedno, ale řekla bych, že valná většina knihomolů nesnese jakékoliv malé poničení knihy. Z osobních zkušeností nenávidím, jak se na hřbetu měkké vazby vytváří ohnutá čárka (to mám naštěstí jen u jedné knihy) a jak odstává titulní strana. Pak to různě zatěžkávám, aby se zase narovnala. Jelikož čtu hlavně mimo domov, každá měkká vazba v mojí knihovně má ohnuté rohy, což se mi nelíbí úplně nejvíc, ale musím se s tím vyrovnat.

Co se týče tvrdé vazby, tam je poničení o něco složitější. Vždy mi způsobí infarkt, pokud se mi v tašce nějak zvládne zmáčknout roh. A to prostě narovnat nejde.

3) Půjčování

S poničením knih z velké části souvisí i půjčování. Už se mi stalo, že jsem půjčila knihu a vrátila se mi po třech měsících v salátové edici a šla jsem si koupit novou, protože jsem se na to nevydržela dívat. Takoví lidi mi přijdou úplně nezodpovědní a zajímalo by mě, jak by se na to tvářili oni. Takže pokud se mě někdo zeptá, jestli bych mu knihu nepůjčila, vždy následuje přednáška o nezničení a vrácení v pořádku. A stejně jsem nervózní, dokud se mi nevrátí. (Samozřejmě ale nejsem lakomec a knihy přesto půjčuju.)

Co možná nekteří nepovažují za poničení, je psaní do knihy a ohýbání okrajů stránek jako nahrazení záložky. Při rereadingu bych vůbec nesnesla dívat se pak na zohýbané rohy, kterých by pořád přibývalo, protože ne vždy bych skončila na stejné straně. Psaní do knihy snad ani komentovat nemusím.

4) Málo knih x moc knih

Jsem si jistá, že se najde někdo, kdo prostě nemá co číst. Buď protože už toho četl hodně nebo protože doma v zásobě nic nemá a v knihovně jeho vybrané kousky jsou zrovna vypůjčené a musí hledat něco, čím vyplní čas, než najde nějakou, kterou by chtěl víc.

Opačný problém je, pokud máte hromadu knih a prostě si nemůžete vybrat, co číst dál. Jistě, časem se dostane na všechny, ale občas se prostě stane, že se rozhoduje těžko. U mě tenhle problém nastal docela nedávno, kdy jsem si položila na stůl asi tři knihy, zírala jsem na ně nějakých deset minut a vybírala.

5) Hledání správné polohy

Častý problém, který obtěžuje většinu čtenářů. Chcete si lehnout do postele, sednout do křesla, na gauč nebo kamkoliv jinam, kde rádi čtete. Jenže občas prostě žádná poloha není pohodlná a pořád musíte zkoušet jiné. S tímhle problémem naštěstí problém nemívám, pokud jsem doma, protože vydržím dlouho v jedné poloze. Když si ale chci číst například v autobusu, pořád se vrtím, nevím, jak si opřít ruku, bolí mě za krkem,...

6) Málo času

Věčný problém studentů i pracujících. Pro mě je to asi největší problém ze všech, které jsou tu zmíněné. Často ke mně dochází až k "frustraci" z toho, že se musím učit a nemůžu si číst. Samozřejmě to někdy nevydržím, školu odložím a jdu si na hoďku dvě číst, čehož občas lituju, ale stojí mi to za to. Teď před zkouškovým obdobím je to ale těžší, protože kniha leží na stole, já na ni zálibně pomrkávám, ale učení má přednost. 

Docela závidím lidem, kteří přečtou za měsíc třeba pět knih, protože můj rekord se během školy drží na dvou.

Někdy v budoucnu možná přijdu na další problémy,  tohle je takový výběr nejčastějších. Dejte mi do komentářů vědět, jestli máte nějaké stejné problémy, popřípadě jaké jiné trápí vás.