13 REASONS WHY (Jay Asher)

Jsem hodně ráda, že se mi ještě letos podařilo přečíst nějakou knihu taky v angličtině a musím říct, že vůbec nelituju toho, že jsem si ji nekoupila v češtině. Dost rozhodující bylo to, že se mi česká verze přebalu prostě nelíbí, ale nejvíc mě přesvědčilo to, že už několik let mi přijde angličtina na emotivní vyjádření lepší než čeština. Nevím proč a nedokážu to úplně vysvětlit, ale je to jednoznačně důvod, proč se mi kniha líbila ještě víc.

Myslím, že nemusím představovat, o co jde, každý o tom už asi slyšel (protože u mě je všechno opožděně). Takže jen ve stručnosti, vyprávění je přenecháno na Claye Jensena, který jednoho dne doma na verandě najde zabalenou krabici od bot, ve které je 7 kazet, ze kterých se má dozvědět 13 důvodů, proč jeho spolužačka Hannah Baker spáchala sebevraždu. A on má být jedním z nich.

Po celou dobu na mě ze stránek přímo dýchala pochmurná atmosféra a četla jsem se soucitem jak ke Clayovi, tak k Hanně. Pořád jsem si přála, aby někdo udělal něco, aby se Hannah nezabila, i když jsem prostě věděla, že se zabila. Proto mi bylo dost líto Claye, který to měl úplně stejně. Vůbec si neumím představit, že bych takhle poslouchala někoho, koho jsem znala a věděla, že je to jakýsi hlas ze záhrobí.

Kniha neskrývá nějaké překvapivé zvraty, ale nutí vás číst dál, protože musíte zjistit, co všechno se jí přihodilo a hlavně proč je na seznamu třinácti lidí i Clay. Já sama ji přečetla za dva týdny, což je na mě dost dobré skóre a vím, že jsou lidi, kteří ji měli za den. Překvapilo mě, že anglicky psanou knihu jsem četla rychleji než českou. A jak už jsem zmínila výš, angličtina hodně přispívala tomu, jak má na čtenáře působit celý příběh. Hodně se mi líbilo, jak se Clay potuluje v noci po městě a poslouchá hlas dívky, která s ním na světě už není a vlastně si přijde celkově sám.

Myslím si, že česká verze se ke mně nedostane, ale anglickou si možná někdy přečtu znova. Na Ten, kdo stojí v koutě rozhodně nemá, ale v mojí knihovně bude patřit k oblíbenějším kouskům (už proto, že něco k zamyšlení, něco smutného nebo něco hlubokého mi zní v angličtině líp). Na druhou stranu mám radši detektivky nebo thrillery, které mají napínavou zápletku. Tady stejně už víte, že se Hannah zabila...

Co se týče seriálu, já v létě viděla asi tři díly a docela se mi to zalíbilo, takže jsem si sehnala knihu a možná doženu seriál.

70%

Vánoční přírůstky 2017

Jak už asi z názvu poznáte, tímto článkem chci aktualizovat svůj obsah knihovny. Neberte to jako nějaké vychloubání, prostě se mi jen líbí ta představa, že za pár let budu pročítat staré články a usmívat se nad tím, jak to přibývalo. Nevím, jestli se najde někdo, koho zajímá, jak vypadá moje knihovna, každopádně já si tu chci vytvořit takový "archiv" jak to šlo za sebou s mojí sbírkou.

Není to tak, že bych byla nějak extrémně hodná, prostě jsem jen nechtěla moc jiných dárků, takže jsem si nabrala 12 knih v Dobrovským (naštěstí ve slevě, takže to nebyla tak infarktotvorná částka) a jednu pak přidala z Albatrosmedia.

❖❖❖

Trochu netradičně se mezi tu moji třináctku řadí Sedmilhářky. Netradiční je to z toho důvodu, že podobné knihy snad ještě nevlastním. Viděla jsem ale upoutávku na film, takže když jsem ji v knihkupectví zahlédla, sáhla jsem po ní jen tak ze zvědavosti. Z titulní stránky na mě koukalo zhodnocení knihy od Stephena Kinga. Takže kniha šla se mnou domů...

Na Ta přede mnou jsem četla nějaké ne moc spokojené recenze, ale mně se ta anotace prostě hrozně líbila. Nic v tom duchu jsem ještě nečetla a mám takové příběhy ráda, takže doufám, že mě nezklame.

Zlodějka knih byla hodně opěvovaná a já nad ní nějak nikdy neuvažovala, ale potom jsem si říkala, že příběh nezní vůbec špatně. Vzhled přebalu dodal na nadšení a mám ji doma.

Další dvě detektivky (V lese visí anděl, Sova), které se u mě staly snad i klasikou. Na oba díly se těším, ale bojím se, za jak dlouho se na ně dostane, protože větším favoritem se u mě stal Blackout. Poprvé jsem se o této novince dozvěděla v metru, kde jsem upoutávky viděla na všech stanicích, na kterých se pohybuju. Náhoda?

Dostalo se i na smutnější kousky, kterým je například Chlapec v pruhovaném pyžamu. Ano, neukamenujte mě, ještě jsem ji nečetla. Ale jak vidíte, hodlám to napravit.

Mým nejoblíbenějším kouskem je Ovšem od Karla Kováře (Kovyho), kterého na YouTube sleduju možná už i dva roky, nevím jistě. Jeho videa se mi zalíbila okamžitě a dost často na ně koukám s myšlenkou, jak může stíhat studovat, točit videa, cestovat a ještě si udržovat přehled v politickém dění. Já nestíhám ani studium samotný! 

Další detektivkou je Zmizela v mlze, která mě v knihkupectví zaujala, jsem poměrně dost zvědavá na příběh a co všechno se bude dít. Dávám tomu docela velké šance, tak snad nezklame ani tahle.

Ani by to snad nešlo bez potterovské tématiky, takže tu mám Fantastická zvířata a kde je najít (původní scénář), což se mi líbí jako oddychovka na léto. Ještě mi chybí hodně potterovských knih, takže snad jich alespoň většinu brzo nasbírám.

Všechny malé zázraky jsem viděla v jednom z videí na kanálu Molly v knize (mimochodem, doporučuju, skvělá prokrastinace pro knihomoly) a zaujala mě na první pohled (i obálkou samozřejmě, protože je krásná). Pravděpodobně bude směřovaná taky na léto.

Dívku ve vlaku už četli asi všichni, takže jsem klasicky pozadu. Dlouho jsem kolem ní chodila v knihkupectví a nebyla si jistá, až nakonec také našla místo v mojí knihovně. Anotace mi přišla dost tajemná, takže se těším, až zjistím víc.

A poslední - samozřejmě nemohla chybět Třeštíková. Co jsem přelouskala Osm a Bábovky, její odlehčený styl psaní mi chyběl, takže jsem ráda, že mám do zásoby To prší moře a opět je to kousek na léto (koukám, že mám o prázdninách co dělat).

❖❖❖

Postupně se snad dostane i na 13 recenzí na všechny tyto knihy. Doufám, že mi na to bude stačit rok 2018... 

Do komentářů můžete psát, jaké (knižní) dárky jste dostali vy.

NETOPÝR (Jo Nesbø)

Dva měsíce po přečtení konečně přicházím s recenzí na knihu, kterou už většina lidí zná a recenzí na ni už bylo plno a tak dále... Já tuto sérii začala číst právě letos v říjnu (a druhý díl byl odložen na příští rok), takže to vidím tak, že budu jedna z mála, která píše recenze na postarší kousky. Ale myslím si, že je to jen dobře.

Tato detektivka od známého norského autora se odehrává v Austrálii, kde Harry Hole řeší případ znásilněné a zavražděné Inger Holterové. Setkáváme se tak s jeho australskými kolegy, australskou kulturou a historií a samozřejmě s podezřelými. Nebudu vám lhát, v knize je na čtenáře přichystáno několik překvapivých zvratů, což například pro mě znamenalo, že se můj podezřelý neustále měnil a až do konce jsem si nebyla jistá, kdo to bude. 

A to je přesně to, co od detektivky potřebuju - aby byla dostatečně promyšlená na to, abych už od začátku nevzdychala "Pane bože, vždyť je to tenhle..." a nebyla celou dobu znuděná. 

Také bych chtěla vyzdvihnout styl, jakým je kniha napsaná. Mamka (která Netopýra četla první) mi říkala, že si na ten styl chvíli zvykala, ale mně přišel od první strany přirozený, čtivý a neskutečně mě bavil. Určitě to není psané nějak typicky, jak jsem třeba zvyklá, bylo to podle mě o něco jiné, ale přesně to se mi líbilo. Dodávalo to trochu celé té atmosféře a sem tam byla nějaká vážnější věc odlehčená humorem nebo sarkasmem.

Další věcí, kterou jsem hodně ocenila, je to, že autor "vyplýtval" pár stran na seznámení se s hlavním hrdinou, i když to třeba nesouviselo s případem, je "dobrý znát svý lidi". Nejvíc jsem si cenila toho, že Harry není přehnaný a má své chyby jako každý jiný člověk (zkrátka že to není superhrdina). Myslím si, že díky tomu si mě kniha získala o to víc.

Za mě mohu knihu jen a jen doporučit, obzvlášť pokud máte rádi pořádné detektivky, protože se nenašla část, kdy bych se vyloženě nudila, spíš jsem ke konci stránky louskala rychleji, abych už konečně zjistila, kdo má to všechno na starosti a mohla zase v klidu spát.

Určitě se chystám na další díly (mamka už je u šestého, takže jsem hanba) a i k nim sem přispěju recenzí (a to si teda chvíli počkáme).

90%

Knihy, které jsem četla jako malá

Moc ráda vzpomínám na své dětství a co jsem v té době četla. Vytvořila jsem si seznam 11 knih, které jsem přečetla někdy ve věku 5-12 let, které mám spojené s chozením do knihovny, čtením v autě ještě na zadním sedadle a vůbec s naučením se číst. 

Seřadila jsem je od knih, které jsem četla už jako starší až po knihy, které jsem četla ještě kolem druhé třídy.

 1) Princezna Mia (Meg Cabot)
Tuhle sérii jsem si oblíbila, když mi bylo asi 11 a líbil se mi film Deník princezny. Jednou v knihovně jsem zjistila, že jsou napsané knihy (a nebylo jich zrovna málo, já sama četla 9 dílů a nevím, jestli byly všechny). Teď ve dvaceti letech už bych si to nepřečetla, takže bych to doporučila hlavně dospívajícím dívkám, protože alespoň většina z nás chtěla být princeznou a zároveň Mia řeší první problémy s kluky a randěním, což pro mě byla v jedenácti letech přesná hranice mezi dětstvím a dospíváním.

2) Lola Rose (Jacqueline Wilson)
Tuto knížku jsem tu zmiňovala už hodněkrát a má to důvod. Kolem jedenácti nebo dvanácti let jsme s kamarádem četli knihy Jacqueline Wilson a Cathy Cassidy, které napsaly dost knížek o dospívajících dívkách s různými problémy v rodině. V tu dobu mě to dost zajímalo a bavilo mě to číst a povídat si o tom s někým, kdo to četl taky. A platí to dodnes.
Konkrétně Lola Rose je o dívce, která se se svojí maminkou a malým bráškou musí sbalit a odejít z domova, kvůli otci. Všichni si změní jména, hlavní hrdinka si vymyslí právě Lola Rose.
Je to vyprávění hlavně o tom, jaké to může doopravdy v životě být a jak těžké to některé rodiny mají.

3) Harry Potter a Kámen mudrců (Joanne Kathleen Rowling)
Jediný díl, který jsme za mého dětství měli doma. Kdybyste viděli moji sbírku Harryho Pottera, první díl je víc zničený než další, protože ty jsem si začala dokupovat až asi v šestnácti.
Tato série je neodmyslitelnou částí jejich života. Já v dětství měla hlavně filmy, i když první díl jsem četla víckrát. Když jsem chodila do knihovny, vždy jsem tam narazila hlavně na pátý díl a nějak jsem se nikdy nezajímala o to, abych si druhý třeba zarezervovala (a v tom věku mi to asi bylo i jedno). Každopádně teď to napravuju a připomínám si dětství, kdy jsme si se spolužáky kreslili blesk na čelo fixou, o přestávce na sebe mávali voňavými pery tornado a řvali "Expelliarmus". Hrozná nostalgie.

4) Husí kůže (Robert Lawrence Stine)
Tohle byly snad moje nejoblíbenější knížky, když jsem kolem deseti let chodila do knihovny. Pokaždé jsem se dívala, jestli tam náhodou není díl, který jsem ještě nečetla. Hrozně ráda bych si to připomněla, takže možná zapracuju na tom, abych si to sehnala alespoň v elektronické podobě (až teda budu mít čas). Čtení těchto knížek ve mně asi vypěstovalo zálibu ke strašidelným příběhům.
Na obrázku je zrovna díl, který jsem četla jako první a hned mě nadchl styl psaní i ty nápady, názvy knih, přebaly, prostě všechno.
Rozhodně tyto knihy patří mezi první, na které si vzpomenu, když vzpomínám na knihy z dětství.

5) Strážci světla - Gotické okno (Ivona Březinová)
Vůbec netuším, jak se mi tahle kniha dostala do ruky, protože jsem ji neměla z knihovny. Nejpravděpodobnější je, že mi ji dala mamka k nějakým narozeninám, protože věděla, že se mi Ivona Březinová dobře četla. Je to příběh o dívce, které 2.2. ve 22:22 vyhoří počítač, vytvoří se jí modrý puchýř na ukazováčku a najde barevné sklíčko. A není jediná. Zajímavý příběh s takovým nádechem tajemna.

Tenhle kousek je stále součástí mojí knihovny a chystám se přečíst si ho znova. To ale říkám o velkém počtu knih a bude mi to trvat asi několik let.




6) Praprázdniny (Ivona Březinová)

Další kniha z dílny mé v dětství oblíbené autorky. Je to o skupině archeologů, kteří se i se svými dětmi vydají do přírody a snaží se žít jako pravěcí lidé za doby kamenné. Je asi jasné, že dětem se takové prázdniny nemusí zrovna líbit a možná to ani nebudou tak dodržovat. Nakonec se ale ukáže, že takové prázdniny nejsou úplně nejhorší.

Patří mezi mé objevy v knihovně a pamatuju si, že se mi hodně líbila, ale bohužel jsem ji četla jen jednou a moc ráda bych řekla, že i na tuhle knihu se chystám znovu, ale vzhledem k tomu seznamu se to asi nestane. Mladším čtenářům ale určitě doporučuju.

7) Ségry čarodějky (Thomas Brezina)

Nevím přesně, jak se tyto knihy nazývají jako série, protože každý díl se jmenuje jinak. Pár dílů si matně pamatuju, ale už bych nebyla schopná říct, co se v jednotlivých knihách děje. Četla jsem jich ale hodně (dá se asi říct, že většinu) a hodně mě to bavilo, protože to jsou takové střeštěné příběhy a našla jsem v nich hodně inspirace pro mé dětské povídky, které jsem se v té době snažila psát.

Ve zkratce je to o dvou sestrách, které mají (očividně) čarodějné schopnosti a zažívají samozřejmě spoustu zajímavých věcí.

8) Lví král (Walt Disney)

Všechny tři díly filmů jsem jako malá zbožňovala (až na úmrtí v prvním díle, u kterého jsem vždycky skoro brečela). Nemám tušení, kde se u nás tahle knížka vzala, ale určitě je schovaná s ostatními dětskými knihami. Je v ní spoustu ilustrací a pokud si správně pamatuju, je to psané tím stylem, kdy je na jedné straně třeba jen odstavec textu, takže je to opravdu nenáročné čtení.
Celý tenhle příběh miluju už od doby, kdy vyšly filmy, a věřím, že stejně jako Harry Potter zaujímá u mnoho lidí své místo na žebříčku oblíbených příběhů z dětství.

9) Heidi, děvčátko z hor (Johanna Spyri)

Čtyři knihy o dívce jménem Heidi, o kterou se začne starat její mrzutý dědeček. Dodnes si pamatuju, který díl měl jakou barvu a některé díly mám i s něčím spojené. Například první díl se hodně četl v nemocnici, kde jsem skončila na 13 dní po pádu z kola (ano, šikulka). Denně tam za mnou chodila babička na dopoledne a mamka na odpoledne a musely mi číst právě tyto knihy. Druhý díl jsem měla s sebou na Zakynthosu v Řecku, kam jsme jeli s bráchou a babičkou a na hodně fotkách jsem já na lehátku s touhle knihou. 

10) Martinka (Gilbert Delahaye)

Spousta knížek o malé Martince, která v každé z nich zažívá něco nového. Když jsem díky tomuto článku hledala na internetu obrázky, u všech jsem vesele jásala, protože si titulní ilustrace pamatuju a je to asi největší nostalgie, kterou si umím představit. Četla jsem to pořád a ke každým narozeninám a svátku jsem od babičky dostala další díl. Hodněkrát se Martinka objevila i ve čtenářském deníku do školy, kam mi ještě mamka předkreslovala obrázky a já si je vybarvovala. Opravdu asi nejvíc vzpomínek se mi vybaví právě u této série.

11) Už čtu sám (Gill Davies)

Bonusová knížka na konec. Proč? Protože díky této knížce jsem se naučila číst. Bylo mi pět, chodila jsem do školky a každý večer si s mamkou četla o medvídkovi, který je vidět na obrázku. Pamatuju si, že v knize jsou tři příběhy. V prvním z nich medvídek vyjde ven, je tam jinovatka (tohle slovo znám přesně odsud) a natluče si. Dalším je pak, že si z hraček ve svém pokoji staví statek a jednoho dne ho tam rodiče vezmou a on tam vidí spoustu zvířátek (samozřejme proto, aby se je děti naučily). Třetí příběh si vůbec nemůžu vybavit, ale vím, že jsem je všechny zbožňovala.

COLORADO KID (Stephen King)

Neměla jsem ani tušení, že tahle kniha existuje. Samozřejmě jsem si ji koupila hned, jak jsem na ni narazila v knihkupectví. Je sympaticky tenká (což není zrovna Kingův styl) a dočetla jsem ji přesně dva dny před tím, než začala škola, takže je to pro mě letošní poslední kniha prázdnin.

Pro mě to bylo úplně jiné čtení, než na jaké jsem u Kinga zvyklá. Mělo to detektivní nádech, bylo to víceméně o nezajímavé věci (i když mně a spoustě dalším zajímavá přijde) a ani nevíme, jak to dopadlo. Právě to se mi ale líbí, jak je zvláštní. 

King zvolil velice čtivý styl a já se od čtení vůbec nemohla odtrhnout. Přibližně na 180 stranách je popisováno vyprávění dvou redaktorů v důchodovém věku o případu Colorado Kida, protože k nim přijela na stáž mladá Stephanie. 

Dozvídáme se, že před pětadvaceti lety byla na pláži nalezena mrtvola. Nikdo nevěděl, kdo neznámý muž je, jak zemřel a jak se vůbec na ostrov dostal. Redaktoři Vince a Dave nikdy nezjistili, co se toho dne stalo a dodnes je to pro ně záhada. 

Líbilo se mi, jak odhalením té největší záhady vzali Stephanie mezi sebe a jak si během vyprávění povídali a pokládali Stephanie záludné otázky. Stejně jako Vince a Dave, ani my se nedozvíme, jak to s Colorado Kidem ten den bylo. Někoho to může na konci dost rozčílit, ale mně to přišlo opravdu zajímavé a ve výsledku se mi to líbilo, protože přesně tohle je něco, co dělá knihu zajímavou a nezapomenutelnou. A tak se i my můžeme dalších dvacet pět let ptát, jak Colorado Kid zemřel.

U každé recenze si říkám, že bych už nemusela dávat tak vysoké hodnocení, ale asi mám štěstí při výběru, takže i tato se řadí k mým oblíbeným a možná se k ní ještě někdy vrátím.

P.S.: Přeju příjemnou první adventní neděli!

100%

Obsah knihovny

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o obsah celé mojí "knihovny" (nedá se tomu ani tak říkat knihovna, protože nemám všechny knihy pohromadě), ať je v tom pořádek, než mi za měsíc přibydou. Není to nějaké vychloubání, spíš mi to přijde jako fajn námět na článek, aby to tu bylo trochu různorodé.

Knihy mám rozmístěné po celém pokoji, kvůli nepraktickému nábytku, takže je to rozdělené na takové sekce.

Hned na začátek bych dala knížky od Stephena Kinga (které teda nemám přečtené všechny), protože právě jeho knihami (Carrie, Noční směna, Svědectví, Dlouhý pochod) začalo moje nakupování knížek. Od té doby se sbírka jeho knih značně rozrostla a na této fotce ani nejsou všechny.


Hned vedle Kinga je umístěn další oblíbený autor, Jo Nesbø. Jeho sérii Harryho Hola jsme nakoupili hned celou a jsem za to ráda, protože tak či tak by stejně doma byla, je to fantastické počtení.



Následuje menší sbírka Dana Browna. Tyhle knihy si vybrala mamka, ale štědře je nechala u mě a já se tak na ně můžu dívat a říkat si "Přečti si to už!"
Viděla jsem samozřejmě filmy a hodně bych si tuhle sérii chtěla zažít i v knížní podobě, takže doufám, že si mezi všemi povinnostmi někdy najdu čas, konečně se do toho pustím a přispěju sem nějakou tou recenzí.





Jako další mám sbírku Vampýrské akademie přímo v krabici. Mám je už asi od třinácti, ale až po pár letech jsem tomu přišla na chuť a teď si šetřím poslední dva díly, protože nechci, aby byl konec této úžasné série. Bližší recenzi ke všem dílům chci sepsat, až dočtu i poslední dva.




Na dalším místě mám pohromadě knížky, které mi nějakým způsobem připomínají léto (asi protože jsem je v té době četla) a přijdou mi oddychové. Je tam i zařazená jedna z mála klasik, které se u mě v knihovně najdou - Kdo chytá v žitě. Ano, jsem hanba, ještě jsem ji nečetla.



Jako další následuje moje nejoblíbenější série, Harry Potter! Vždycky se mi celý tenhle svět líbil, filmy jsem znala nazpaměť a byla jsem s kamarádem i na festivalu, kde jsem se vyfotila s Natalii Tena, která si zahrála Nymphadoru Tonks. Odtamtud jsem si přivezla hrníček s Ronem, který není součástí sbírky, protože v něm mám tužky (hehe).
Jako malá jsem četla některé z prvních dílů, ale nikdy jsem v knihovně nezastihla další díl a v té době mě to ani nějak nezajímalo a bavily mě jiné knížky. Po letech jsem si pustila filmy, absolutně mě to opět nadchlo (ještě víc než když jsem byla malá a největší zábava ve škole bylo si nakreslit blesk na čelo) a výsledkem je všech 7 knih hezky u mě doma. Na celou sérii se taky chystá recenze.


Menším dodatkem, který se mi do malé poličky nevejde, je kniha Kouzelnický svět J. K. Rowlingové, Filmová magie, kterou zahlédl v knihkupectví taťka a bylo mu jasné, že bez ní neodejdeme. Super listování, když potterhead/knihomol nemá v pátek večer co dělat.





Další knížky jsou seřazené k sobě z neidentifikovatelných důvodů, prostě se k sobě tak nějak sešly jako "ostatní" a už tak zůstaly. Můžete zde ale vidět pár zajímavých exemplářů. Rozbřesk, který jsem nikdy nedočetla a pořád je v něm záložka asi 200 stran před koncem, Milníky na mé cestě, které jsem četla, když jsem nejvíc zbožňovala Miley Cyrus (a četlo se to fakt pěkně), Stefanovy deníky, které jsem oba přelouskala za pár dní, když jsem začala koukat na The Vampire Diaries a první čtyři díly taky četla (na třetí díl se ale nedostalo). Dál prostě musím (!) zmínit Strážci světla, protože to byla moje nejoblíbenější knížka, když mi bylo asi 10 let a určitě chystám re-reading. A poslední je tu Ten, kdo stojí v koutě, moje nejvíc nejoblíbenější knížka za celý můj život (ta z příčky Top 5 jen tak nesleze) a doporučuju ji všem kolem 16 až 25 let, možná obzvlášť těm, kteří jsou stydliví, nemají moc kamarádů a jsou spíš samotáři.

Nejmenší sbírka v mém pokoji obsahuje anglicky a francouzsky psané knížky (i když koukám, že francouzská je zrovna tady jen jedna). Poměrně známá Everything, everything, podle které je natočený i film a já se na ni určitě chystám. Zase nějaká ta klasika - The Canterville Ghost, The Old Man and the Sea, The Scarlet Letter a Hrabě Monte Christo ve francouzštině. A je tu i moje oblíbená - The Perks of Being a Wallflower (ano, mám ji v obou jazycích).

Tohle by bylo všechno pro můj pokoj doma u rodičů, kde je většina knih a pravděpodovně tam ještě dlouho zůstanou.


Poslední část se totiž týká knih, které jsem si odvezla do Prahy, kde studuju. Vzala jsem si od všeho trochu a založila si takový menší koutek pro knížky, která už se za dobu, co tu bydlím, stihla o dvě rozrůst.
Nejvíc knih tu mám od Stephena Kinga (takže sbírka zmíněná výš je opravdu ještě o něco větší). Jako další moje srdcovka z dětství, Lola Rose, protože Jacqueline Wilson byla v té době dost oblíbená u mě a mého kamaráda. Jeden z nejnovějších přírůstků - Rychleji mluvit nedokážu, kterou jsem opravdu musela mít, protože miluju Gilmorova děvčata. Už dlouho vlastním Labyrint: Útěk a ne a ne s k němu dostat (hanba, opět). A zase nějací zástupci angličtiny a klasik. Další v pořadí čtení (hned po Harry Potterovi 4) je 13 Reasons Why, protože jsem viděla asi tři díly seriálu a docela mě to zaujalo (to je mimochodem ten druhý přírůstek).

Doufám, že vás čtení tohoto článku aspoň trochu bavilo (já bych ho asi využila jako dobrou prokrastinaci). Pokud se tu najde někdo s blogem o knížkách (a třeba jste tam měli taky tenhle článek), neváhejte dát mi do komentáře odkaz a já se ráda podívám.

BÁBOVKY (Radka Třeštíková)

Oddychová kniha o dvanácti ženách a o jejich životech, které se různě kříží. Když jsem na každém kroku slyšela, že je to bestseller a přečetla si anotaci, byla to jasná volba. Koupila jsem si ji, když jsem dočítala Osm od stejné autorky. Její styl psaní se pro mě stal skoro až návykovým a těším se, až si přečtu další její knihu.

Každá kapitola vypráví o jedné z dvanácti žen (Rebeka, Karolína, Miluška, Johana, Saša, Alena, Květa, Magda, Nikola, Renata, Linda, Paní Dobrovolná). Porodní asistentka vůbec netuší, že je u porodu dítěte, jehož otcem je její manžel. Čerstvá maminka neví, že její manžel má milenku, se kterou bude mít dítě. Podobné prolínání jejich osudů se objevuje po celou dobu a vždy vás to překvapí. Do toho se ztratí velké množství peněz. Kdo je vzal?
Občas se jejich životy křížily takovým způsobem, že jsem se musela zasmát. Taková lehká absurdnost tomu hodně přidávala na kvalitě a já se nemohla vůbec odtrhnout od čtení. 

Po celou dobu jsem přemýšlela, co se vlastně bude dít, o čem kniha bude, jaká tam bude zápletka. Nakonec tam bylo pro mě i dost překvapení a často jsem si říkala "Jo, kdybys věděla, jak to vlastně je..." a musela jsem se pousmát nad tím, že se jejich osudy tak zvláštně prolínaly a nikdo o tom neměl ani tušení.

Pár lidí si stěžovalo, že se nemohli tak úplně vyznat v časových liniích a četlo se jim to špatně. Mně určitě taky nejdřív zarazila ta změna, ale už u první kapitoly jsem se s tím zžila a vždycky jsem věděla, jestli čtu přítomnost nebo nějakou vzpomínku.

Mně osobně se to hodně líbilo. Knihu od českého autora jsem četla naposledy ještě v dětské knihovně, takže jsem si navykla na styl psaní hlavně Američanů, Britů a poslední dobou i Norů. Proto bylo fajn číst něco opravdu českého, protože tak absurdně vtipný momenty může vymyslet jen Čech.

90%

Čtecí úchylky

Každý má nějaké své zvyky a úchylky ohledně knih a čtení. Existují zvyky, které ostatní nemusí úplně chápat (pro mě je to ohýbání krajů místo záložky, to je barbarství), a zvyky, které mohou mít všichni. V tomto článku bych se chtěla zamyslet nad těmi svými.

Zapisuju si, jak dlouho knihu čtu

Tohle je pro mě už taková klasika. Když začínám číst nějakou knihu, poznamenám si datum a po dočtení si spočítám, kolik dní/týdnů mi to zabralo. Většinou si pak říkám, jaká jsem hanba, protože mi jedna knížka trvá někdy i dost dlouho (nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale mně to vadí). 

Záložky

Poměrně novým zvykem je, že mám dvě záložky. Protože jsem začala zase cestovat kvůli škole a nečtu už jen doma, mám knihu v látkovém obalu, který má svoji vlastní záložku. K tomu mám takovou tu magnetickou z knihkupectví. Tu si vždycky dám na stranu, kterou čtu za den jako první a ta šňůrka slouží jako založení strany, kde jsem skončila (když třeba vystupuju z metra). Druhý den si pak spočítám, kolik stran jsem přečetla a magnetickou záložku zase přesunu.

Tady už si fakt připadám, jako nějaký knižní blázen...

Sundávám přebal

Pokud má hardback přebal, na dobu čtení ho vždy sundávám a nechávám na poličce. V opatrnosti jsem u knih jako šílenec a vadí mi opravdu každá maličkost a v knihkupectví dlouho vybírám, kterou knihu si vezmu, protože jedna má trochu odřený kraj, tahle má přebal už trochu pomačkaný, tahle je zase nějaká škrábnutá,...

Série musí být ve stejné vazbě

Asi každý knihomol ví o tom jedenáctém díle série Jo Nesba. Všechny předešlé díly mám v paperbacku a při každé návštěvě knihkupectví se dívám, jestli už náhodou není i u toho jedenáctého. Navíc jsem zjistila, že Psí cesta je i v paperbacku, takže jsem pár dní rozdýchávala, že mám každý díl v jiné vazbě.

Chci střídat autory a žánry

Nevím proč, ale co mám v knihovně ohromné množství knih, které na mě čekají, nechci číst stejného autora za sebou. Jedna kniha od Kinga, jedna od Nesba, vrhnu se na další díl Harryho Pottera, pak se možná vrátím ke Kingovi. Chci se pohybovat i v různých žánrech, takže když dočtu slaďák, ráda si dám pro změnu kingovku. Prostě nechci číst podobné knihy hned po sobě.

Vůně

Dost lidí v mém okolí si ze mě v tomhle dost utahuje. Už jste ale někdy cítili něco lepšího než knihu?

Je ale pravda, že i v metru to vypadá divně...

Ticho

Patřím mezi ty lidi, co si ke čtení potřebují něco pustit. Samozřejmě ne film, seriál nebo nějakou rušivou hudbu. Většinou volím hudbu, kde se nezpívá a hraje jen melodie. Nesnesu ticho v místnosti u ničeho. Čtení, vaření, věšení prádla, úklid,... U všeho musí aspoň něco hrát (nebo mluvit).

Znám i některé čtenáře, kteří nepřečtou ani větu, když je kolem nich ruch nebo někdo mluví (například v MHD). To mně zase narozdíl od seriálu problém vůbec nedělá. Prostě to odfiltruju a "zavřu" se do knihy.

Kdybych se jen trochu snažila, přišla bych na další zvyky, ale to si případně nechám na pokračování. Pokud jste se v něčem našli nebo máte nějaké jiné úchylky, určitě mi je napište do komentářů, tohle mě docela zajímá.

Knihy, které jsem četla dřív, než viděla film

Poměrně často zmiňované dilema - je lepší číst knihu před nebo po zhlédnutí filmu? Abych se přiznala, u mě je to u různých knih jinak. Stává se, že dřív vidím film a potom se mi kniha čte lépe, protože nemusím tolik zapojovat fantazii. Jsou ale filmy, které mě zase dost naštvou, protože si to představuju jinak, když si to nejdřív přečtu, a potom se mi film automaticky nelíbí. Teď se podíváme právě na ty knihy, kterým jsem dala přednost před filmem.

V článku se mohou objevovat spoilery.

TEN, KDO STOJÍ V KOUTĚ

Stephen Chbosky
O knize jsem se tuším dozvěděla od kamaráda, který ji četl a vychvaloval. V té době jsem ještě moc nenakupovala přes internet, takže jsem na ni dlouho čekala, než do místního knihkupectví na moji žádost dorazila. Dost jsem se přemlouvala, abych se na film nepodívala, protože jsem byla zvědavá, a jsem ráda, že jsem počkala. Je to přesně ten případ, kdy si knihu vychutnáte s vlastní fantazií a prožijete s ní nějaký svůj soukromý zážitek, který se doplní dobře zpracovaným filmem, který nějak moc nemění děj a tím pádem mě nedokázal naštvat, ale sledovala ho s husí kůží a poprvé jsem na konci měla slzy v očích.

Co se týče herců, byla jsem spokojená se všemi až na Mary Elizabeth, která mi tam sice moc nesedla, ale zase jsem si rychle zvykla. Pokud bych se měla pozastavit u Sam, mám dojem, že v knížce má dlouhé vlasy, ale předem jsem věděla, že ji hraje Emma Watson, takže jsem si ji i tak po celou dobu představovala s krátkými. Nejvíc se mi líbil herec Charlieho a Patricka a taky samozřejmě učitel Bill, kterého hrál můj oblíbenec z Přátel.

VAMPÝRSKÁ AKADEMIE
Richelle Mead
První díl téhle knížky se mi četl hůř, ale když jsem se dostala ke druhému, nemohla jsem se odtrhnout. Celou sérii mám doma už pár let, ale šetřím si ji a momentálně mi chybí přečíst poslední dva. I přes těžké začátky jsem se do celého toho světa zamilovala a nemůžu se dočkat, až budu číst dál (i když zároveň číst dál nechci, protože pak už nebude co). Mrzí mě, že zfilmovali pouze první díl, protože bych se vážně moc ráda chtěla podívat i na další díly a prohloubit si tak tu nadšenost z knih. Navíc bych měla další možnost, jak s Rose a Lissou strávit ještě víc času. 

Na druhou stranu musím vyjádřit nesouhlas s výběrem herečky Lissy. Podle toho, co jsem četla na internetu, nejsem sama. Lissu jsem si vždycky představovala jako drobnou blondýnku (i když jako Morojka má být vyšší postavy), ale v obličeji si ji představuju nevinnou, bojácnou a vzhledem k jejím psychickým problémům takovou posmutnělou. Herečka Lucy Fry má ale v obličeji odvahu a k Lisse mi neseděl její výraz po celou dobu filmu. Vyrovnává to ale Zoey Deutch v roli Rose, které jsem se zase nemohla nabažit.

HVĚZDY NÁM NEPŘÁLY

John Green

Kdo tohle nečetl... K tomu asi nemusím nic moc připisovat. Jsem ráda, že jsem si to nejdřív přečetla, protože smutné příběhy si radši nejdřív prožiju s knihou a až potom s filmem. Bohužel už jsou to asi tři roky, co jsem ji četla, takže bych si klidně mohla dát repete. Dokonce i film jsem viděla jen jednou a i když jsem si u něj pobrečela, nepatří mezi filmy, které bych si pustila několikrát do roka (mezi které patří třeba již zmiňovaný Ten, kdo stojí v koutě). Kniha se mi líbila mnohem víc než film, ale jak už jsem řekla, jsou to tři roky, takže už ani pořádně nevím, proč mě film nenadchl tolik, jak jsem čekala. Nezklamaly mě ale postavy, protože když jsem si knihu chtěla koupit, sehnala jsem jen filmovou obálku, takže jsem si Hazel i Guse představovala přesně tak, jak je všichni známe.

PSÍ POSLÁNÍ

Bruce W. Cameron

Na tuhle knihu jsem narazila náhodou. Možná jsem ani nevěděla, že je i kniha, když jsem viděla trailer na film. Hledala jsem v knihkupectví učebnice a anglicky psané knihy a upozornil mě na ni taťka a já ji hned čapla a šla se mnou domů. Trailer jsem tedy viděla první, ale zase jen jednou, takže jediná postava, kterou jsem si pamatovala, byl starší Ethan, protože Dennise Quaida znám z Pasti na rodiče. Všechny ostatní postavy jsem si tak mohla vytvořit i tak sama.

Film mě trochu zklamal, protože život Ellie byl úplně jinak, jeden život přidali, což jsem nepochopila, protože Maya se měla objevit u Ellie a ne u úplně jiného psa. Konec mě dost dojal a opravdu chytl za srdce, ale na druhou stranu mě to i trochu zamrzelo. Víc mě ale zarazila změna u Ellie a Mayi, protože mi přišla i trochu zbytečná.

CARRIE, OSVÍCENÍ, MRTVÁ ZÓNA, POKOJ 1408

Stephen King

Sem by šlo přidat ještě pár dalších knih, které jsem už četla, ale film jsem ještě neviděla. Mám ale pravidlo, že Kingovy knihy si nejdřív přečtu a až potom se budu věnovat filmu.

Moje úplně první jeho kniha byla Carrie. Viděla jsem verze z roků 1976 a 2013. Víc se mi líbila starší, protože právě to stáří dodává na strašidelnosti a novější film mi přišel až moc vyumělkovaný. Nic mi ani v jednom filmu nevadilo a oba splnily to, co měly. Výběr postav se mi v obou variantách líbil, především Sissy Spacek a John Travolta ve verzi z 1976. 

Osvícení všichni hrozně chválí, ale já u čtení až takový strach neměla. Začátek knihy se mi četl těžko a až prostředek a napínavý konec mě bavily, rozhodně jsem u toho ale neměla takový ten stažený žaludek a nebyla jsem nervózní jako například u Carrie. Film byl v tomhle ohledu lepší, ale mám dojem, že jen díky Jacku Nicholsonovi a výhodě, že do filmu se k vypjatým situacím přidá hudba. Potěšilo mě ale, že film splnil má očekávání, postavy se shodovaly s mými představami a i když jsem znala konec, byla jsem napjatá. Hodně se mi líbilo, jak byl zpracovaný hotel, protože je to přesně takový ten americký velký hotel, ve kterém bych se zrovna já snadno ztratila a měla bych strach, i kdyby se nenacházel v horách nedostupných kvůli sněhu.

Mrtvou zónu jsem četla loni a až letos viděla film, u ostatních zmíněných knih jsem si film pustila hned po dočtení, takže u tohoto příběhu jsem mezi tím měla trochu nezvyklý odstup. Některé pasáže byly jiné, což chápu, protože tenhle příběh je na jeden film dost dlouhý. Pozměněný začátek mi nevadil a nechyběla mi žádná jeho část. Trochu mi vadilo, jak je zrychlený konec, protože v knize se John na atentát na Grega Stillsona připravuje o něco déle, takže na mě působil dost uspěchaně. Film trval asi hodinu a třičtvrtě, takže by klidně tu čtvrthodinku přidat mohli. 

Nejdřív mě překvapil Christopher Walken v roli Johnnyho, protože toho jsem si představovala o něco jinak, ale tohoto herce mám ráda a rychle jsem si na něho ve spojitosti s Johnem Smithem zvykla a nakonec se mi líbil. 

V knize je John po operacích zjizvený po celém těle, což mi trochu chybělo, ale vzhledem k tomu, že je film z roku 1983, smířila jsem se alespoň s pokřivenou chůzí o holi.

Pokoj 1408 je povídka o tuším padesáti stranách zahrnutá v knize Všechno je definitivní. Film mě přímo nadchl a patří mezi mé oblíbené, protože se mi líbí, jakým způsobem je natočený a přesně to odpovídá tomu pomatenému pokoji, který si s vámi pohrává natolik, že vůbec nemůžete odhadovat, jak to celé skončí. 

Protože je John Cusack mým nejoblíbenějším hercem, naprosto ho zbožňuju v roli Mikea Enslina, který se v pokoji ubytuje. Ostatní postavy se ale povedly také a nenapadá mě žádná, která by mi tam nějak vadila. Dovolím si říct, že film u mě měl větší úspěch než povídka, ale tu si taky ráda přečtu znovu.

OSM (Radka Třeštíková)

O téhle knize jsem poprvé slyšela od Katky Králové na jejím Youtube kánále (Svět podle Katky). Přišla mi docela zajímavá a když jsem ji pak zahlédla v knihkupectví, bylo jasno. Po dlouhé době jsem zase četla českou knížku, což bylo naposledy ještě na základce, kdy jsem dostala Strážci světla: Gotické okno od Březinové.

Na internetu jsem četla několik recenzí a překvapilo mě, kolika lidem se ta knížka vůbec nelíbila. Chvílemi mi to přišlo taky přitažené za vlasy, ale na světě se děje spousta ještě neuvěřitelnějších věcí. Líbil se mi detektivkový nádech na začátku a styl psaní. Taky je zajímavé si nejdřív přečíst část konce a až potom se vrátit o rok zpátky a postupně se dozvídat, co se vlastně dělo.

Abych to trochu přiblížila, hlavní postavou je postřelená Michaela, u které se střídají v nemocnici různí lidé a ještě úplně nerozumíme, co se stalo. Když se v příběhu vrátíme o rok zpátky, seznámíme se se všemi blíže a všechno je úplně jinak. Postupně se tak dozvídáme všechno, na co se už od začátku ptáme a vysvětlují se nesrovnalosti. Někdo měl trochu problém s koncem, ten mi ale přišel odlehčený a celkem vtipně pojatý. 

Zaujala mě ta propracovanost, protože všechno mi to přišlo dost zamotané, ale nakonec se vysvětlilo všechno, co se vysvětlit mělo. Do toho sem tam Třeštíková vměstnala nějakou vtipnou poznámku.

Vím o sobě, že čtu docela pomalu, vždycky mě udivovali lidi, kteří přečtou pětisetstránkovou knihu za den nebo dva. Proto jsem byla překvapená, když jsem těchto necelých čtyři sta stran přečtla během pár dní. Styl Třeštíkové mě každý den nutil znovu a znovu číst a byla jsem zklamaná, když jsem byla na konci. Věčný problém dobrých knih - chcete je dočíst, ale nechcete je dočíst.

95%

PSÍ CESTA (Bruce W. Cameron)

Byla jsem nadšená, když jsem v knihkupectví narazila na druhý díl Psího poslání. Z prvního dílu jsem byla neuvěřitelně nadšená a líbil se mi i styl autorova psaní. Tohle jsou přesně ty knížky na letní odpočinek s lehkým čtením. Navíc je fajn změna číst z pohledu psa.

Co se týče filmového zpracování prvního dílu, byla jsem zklamaná, kolik věcí tam změnili a ke konci úplně odbočili od původního příběhu. Přesto se mi ale hodně líbil a dokázal přesně to, co kniha - pobavil a zároveň pohladil na srdci.

Opět se setkáváme se psem z první knihy, který nejprve smutní po Ethanovi, ale brzy zažívá nová dobrodružství s Ethanovou vnučkou Clarity, která to nemá zrovna jednoduché se svojí matkou. Zase prožije nejeden život a snaží se zvládat své poslání chránit Clarity (i když se od retrívra dostane až k prckovi, jako je čivava). Stráví na zemi mnoho let a stane se dokonalým psím společníkem díky svým zkušenostem ze všech předešlých životů.

Konec je krásně uzavřený a uspokojí všechny, kteří se s tímto pejskem skamarádí skrze stránky.

Druhý díl byl už trochu slabší, ale pořád ve mně zanechal hluboké pocity. Čtenář se podrobněji seznámí se všemi postavami a celým příběhem se nechává provázet, jako by tam skoro byl. 

Nemusí to tak být u všech, ale já získala i jiný pohled na naši fenku doma. U různých situací přemýšlím, co si zrovna myslí, a připadám si k ní nějakým způsobem blíž. 

90%

DLOUHÝ POCHOD (Stephen King)

Je to už alespoň dva roky, co jsem tuhle knížku přečetla. Nedávno jsem na ni myslela a říkala jsem si, že by bylo fajn jí taky věnovat jeden článek. Zapůsobila na mě už jen popisem a prostě jsem musela vědět, jak to dopadne a co se bude dít na tolika stránkách.

Že je King mistrem hororu, už každý ví. Tohle sice není přímo strašidelné, ale obdivuju ho za to, že napsal tolik stran jen o tom, že sto chlapců jde. Zní to asi blbě, pokud někdo tuhle knihu nezná.

Celý příběh je o sto mladých mužích, kteří se přihlásí do soutěže. Vypadá to prostě, jenže soutěžící musí neustále chodit. Nesmí zpomalit pod 4 km/h nebo dokonce zastavit. Hlídají je ve dne v noci. Vítěz si pak může přát cokoliv na světě. Potíž je v tom, že kdo zpomalí pod již zmíněnou rychlost, dostane varování. A kdo má varování tři, zemře. Přežije jen jeden ze sta.

Od čtení jsem se vůbec nemohla odtrhnout. I když to chvílemi bylo nudnější, pořád jsem chtěla vědět, kdo přežije, kdo zemře, kolik mil ještě budou muset ujít. Fascinoval mě už ten nápad a dostala jsem další z mnoha důvodů, proč mám Kinga tolik ráda, protože takový příběh by mě v životě nenapadl, natož abych popsala tolik stran pořád o tom samém.

Přesto, že je v knize umírání a opravdu se konce musí dožít pouze jeden, byla to pro mě taková oddychovka. Nemá to tolik stran (na což je King taky expert) a dá se zhltnout jedním dechem.

95%

ZŮSTAŇ SE MNOU (Gayle Forman)

Tuhle knížku jsem hrozně dlouho odkládala (asi stejně jako tuhle recenzi). Vlastně na ni přišla řada, když jsem měla jet na jeden den do Prahy a chtěla jsem u sebe mít nějakou tenčí knížku. Je to jeden z mála případů, kdy jsem film viděla dřív, než četla knihu, což nemám moc ráda, ale tady mi to vůbec nevadilo. 

Není to zrovna knížka, která by nějak ohromně ovlivnila život a každý si ji měl přečíst, to asi záleží na každém individuálně. Já ji četla se soucitem a celou dobu jsem si říkala, jak příšerný by bylo to sama zažít. Každý ale není citlivka jako já, takže ne všichni si u toho třeba i pobrečí. Pokud jste ale fanoušci knihy Hvězdy nám nepřály, tohle je podobné (i když každý asi tuší, o čem tenhle příběh je).

Pokud by se ještě pořád našel byť jen jeden člověk, který nemá ani páru, o čem kniha je, a hledá něco nového, lehce si to shrneme. Nečekají na vás obyčejné kapitoly jako ve většině knížek. Střídá se současnost a Miiny vzpomínky. V současnosti je popisovaná autonehoda čtyřčlenné rodiny a následné dění v nemocnici, které Mia sleduje jako duch. Tady mi to přišlo dost klidný na to, co všechno se tam děje, já bych v takovou chvíli vypadala o mnoho jinak, ale přehlédla jsem to. 

Moc se mi líbilo prolínání tragédie s idylickými vzpomínkami (to mimochodem dost dobře vystihli i ve filmu). Při tom všem se musí Mia rozhodnout, jestli se chce vrátit do života tolik jiného, než jaký byl, nebo odejít.

Do budoucna chci přečíst i druhý díl, takže jsem zvědavá, jestli budou dojmy alespoň podobné. Zrovna u tohoto příběhu se bojím, že pokračování by se nemuselo tak úplně povést, ale to posoudím až po přečtení.

Závěrem můžu říct, že sice jsem knížku přelouskala během pár dní a určitě to stálo za to, ale není to pro mě nějaké veledílo.

70%

TEN, KDO STOJÍ V KOUTĚ (Stephen Chbosky)

Hned na začátek bych chtěla varovat, že kromě písniček souvisejících s knihou tu budou i nějaké útržky (to psané kurzívou). Neodhaluje to nějak děj, ale pro dost lidí je důležité knížku otevřít bez tušení, co je uvnitř čeká, takže nechci, aby si to každý přečetl. Jen to chci mít někde zaznamenané, mít pocit, že se o to s někým dělím. A možná se najde člověk, který to už četl a připomene si všechny ty myšlenky. (Pokud si ji jednou přečte můj kamarád, kterého ohledně té knížky spamuju už týden, tímto ho zdravím.)

O téhle knížce je dost těžké mluvit, takže tahle recenze asi nebude úplně obvyklá (pokud by to vůbec někdo za recenzi označil). Četla jsem ji teď podruhé a zanechala ve mně ještě větší emoce než před třemi lety. To, že si ji přečtu znova, vzniklo jen kvůli tomu, že jsem ji před těmi třemi lety četla při písničce Intro od The XX s půllitrem ledovýho kafe. Další dva roky jsem celé prázdniny strávila denně v práci, takže jsem si chtěla připomenout ty poslední volné prázdniny, během kterých jsem přečetla 10 knih. Asi jsem za tu dobu zapomněla, co se v té knize ukrývá. Občas jsem při čtení jen seděla, koukala před sebe a vstřebávala nějakou hlubokou myšlenku a byla unešená z toho, že mě nikdy nenapadla, protože je to třeba něco, co by měl každý vědět.

Vím, že je ta věta v každé mojí recenzi možná i dvakrát, ale tuhle knížku bych všem hodně doporučovala. Především mladé generaci, protože příběh vypráví patnáctiletý Charlie, který má strach ze střední školy. Celé je to psané ve formě dopisů "příteli", jehož totožnost není vůbec zmíněná. Já to prostě beru tak, že dopisy Charlie píše mně (asi to tak pochopil každý). Netuším, jestli jsou postavy někým inspirované, ale zrovna s Charliem jsem se snad ve všem ztotožňovala. Všichni jsou tak nějak jednoduší, což je mi hodně sympatické, když se jedná o úplně obyčejný příběh ze života.

Děj se asi nedá popsat nějak dlouze, když nechci nic vyzradit. Celé se to točí kolem Charlieho, jeho rodiny a jeho přátel. Nemá to jednoduché, protože o všem moc přemýšlí a pro ostatní lidi pak může působit jako podivín. V prvním ročníku na střední se spřátelí se dvěma čtvrťáky, Patrickem a Sam (tyhle dva bych fakt chtěla za kamarády). S nimi pak bude chodit na večírky, do Big Boye, na Rocky Horror Picture Show a budou spolu zažívat ty naprosto obyčejné chvíle, které ale zanechají neobyčejné vzpomínky. 

100%

Hogwarts tag

1) Do které koleje bys patřila?
Na Pottermore mi vyšel Havraspár, souhlasím s tím a byla bych v té koleji spokojená (až na ty hádanky u vchodu). Povahově ale i trochu sedím na Mrzimor.

2) Jaké jádro by měla tvoje hůlka?

V kvízu mi vyšla ocasní žíně z jednorožce. (Dřevo platan, 10 palců, překvapivě ohebná.)

3) Jaké zvíře by sis vzala do školy?
Jakoukoliv kočku (když psa nemůžu). Na srsti mi úplně nezáleží, prostě která by ke mně přilnula v obchodě.

4) Byla bys součástí famfrpálového týmu?
Nejsem sportovně nadaná absolutně na nic, takže ne. Ale hrozně ráda bych chodila na zápasy a fandila.

5) Byla bys součástí nějaké organizace?
Chtěla bych být součástí nějakého klubu. Třeba nějakého tvůrčího, spisovatelského. Prostě něco kreativního.

6) Jela bys během prázdnin domů?

Určitě. Bylo by zajímavé být na tom vylidněném hradě s kamarády a užít si tu atmosféru. Ale já bych chtěla být spíš s rodinou.

7) Měla bys kamarády v jiných kolejích?

Asi bych si rozuměla s někým z Mrzimoru, možná i Nebelvíru. Myslím, že s lidmi ze Zmijozelu bych nenašla společnou řeč.

8) Zvážila bys studium na jiné kouzelnické škole?

Zajímalo by mě, jak to chodí jinde, ale stejně jako pro většinu jsou pro mě Bradavice srdcovka.

9) Mohla bys být prefektem?

Myslím, že by mě to bavilo a jsem i zodpovědná. Ale občas mám nálady, kdy se mi nechce a ani pořádně nemůžu s někým mluvit, takže by byl problém třeba něco ohlašovat ostatním studentům nebo tak. Rozhodně by se ta zkušenost hodila.

10) Využila bys Pobertův plánek, kdyby se ti dostal do rukou?

V jistých chvílích asi ano. Třeba při toulkách hradem po večerce nebo napadení. 

11) Byla byz z čistokrevné nebo mudlovské rodiny? 

Ze smíšené.

12) Dostávala bys hodně dopisů z domova?
Určitě. Samozřejmě i v rodině to občas skřípe, ale s rodiči se hodně bavím, s mamkou denně.

13) Do jakých obchodů bys v Prasinkách zašla?

Určitě k Taškáři, do Medového ráje a zakončila bych to máslovým ležákem U Tří košťat. Skvělá představa.

14)  Jaká část hradu by byla tvoje nejoblíbenější? 

Knihovna, Velká síň a možná nějaká hezká učebna. A pak "moje" místečko. Třeba nějaká lavička ať už uvnitř nebo venku. Prostě místo, kam bych chodila, kdybych chtěla být sama.

15) Prozkoumala bys celý hrad i kdybys věděla, že se dostaneš do problémů?

Snažila bych se to udělat tak, abych se do problémů nedostala. Ale chtěla bych vidět každou píď toho hradu.

16) Jak často bys chodila do knihovny? 

Denně. Pořád. Já bych tam žila.

17) Kdybys byla z čistokrevné rodiny, zajímala by tě mudlovská literatura?

Podle mě to záleží i na výchově, ale určitě by mě zajímalo něco, o čem toho moc nevím.

18) Preferovala bys ohnivou whisky nebo máslový ležák?

Ani jedno jsem nikdy neměla, ale spíš ten máslový ležák.

19) Jaká čarodějnická sladkost by byla tvoje nejoblíbenější?

Bertíkovy fazolky. Sice některý jsou fakt hnusný, ale byla by sranda ty chutě zkoušet, hlavně když do poslední chvíle nevíte, co si strkáte do pusy.

20)  Sbírala bys karty z čokoládových žabek?
Chtěla bych. Dávat si je do alba a různě si je přerovnávat.

21) Jakou podobu by na sebe vzal tvůj bubák?

Nejvíc se bojím toho, že zemře někdo mně velmi blízký. Takže asi tak.

22) Zvažovala bys kariéru profesora v Bradavicích po dokončení školy?

Nechtěla bych být učitelem nikde. Asi by mi to ani nešlo.

23) Viděla bys testrály?

Ne.

24) Jak by vypadal tvůj patron?

Vyšel mi chrt. To se mi dost líbí. 

25) Jaké by bylo tvé nejoblíbenější kouzlo?

Líbilo by se mi Alohomora. Bylo by super moct se dostat kamkoliv bych chtěla. A nejpraktičtější by bylo Accio, protože se mi až podezřele často stává, že věc, kterou potřebuju, je na druhé straně pokoje a nejradši bych si ji přiteleportovala ke mně.

Co pro mě knihy znamenají

Jsou různé důvody, proč nás baví číst knihy. Vedly by od prosté záliby ve čtení a prohlubování představivosti přes krácení času až po únik z reality. Já osobně se řadím ke všem třem zmíněným. Někdy otevírám knížku jen proto, že mě to baví, jindy tak krátím čas strávený například v autobusu nebo tramvaji a někdy chci jen své myšlenky směrovat na fiktivní postavy a jejich příběh a nemuset se soustředit na ten vlastní. 

Je těžké psát o tom, co pro mě knihy znamenají, když většinou mám ze čtení pocity, které ani neumím vyjádřit slovy. Snad mi bude prominuto, když budu pořád dokola omílat únik z reality do jiného příběhu. Pravdou je, že je zajímavé si uvědomit, kolik příběhů, problémů, radostí a životů čtenář prožívá s fiktivními postavami. Knihy jsou vlastně docela skromné věci, prostě několik svázaných listů papíru. Ale to, co se skrývá uvnitř, je něco, co dokáže uspokojit tolik lidí na světě. A pak že se štěstí nedá koupit. Kdo to tvrdí, s radostí přijmu dary a zaběhnu si do knihkupectví. 

Mám radost už jen z toho, když vidím, kolik knih se usídlilo na policích v mém pokoji. Ještě větší radost přichází, když je otevírám a prožívám zase nový příběh, nové životy. Ve filmech je mnohem jednodušší dostat se divákovi pod kůži a probudit v něm emoce. Mají možnosti jako hudbu, obraz, hluboce pronesené monology jednotlivých postav. Proto spisovatele považuju za neskutečné umělce, protože napsat věty tak, aby se ve čtenáři probudily emoce... to je sakra těžký. Mohla bych tu tak zmínit Kinga, který své strašidelné příběhy vypráví tak, že si u čtení okusuju prsty, neklidně si přesedávám na židli a nemůžu se odtrhnout. Rozhodně musím uvést Hvězdy nám nepřály, což je oficiálně první knížka, která mě rozbrečela (možná taky proto, že předtím jsem slaďáky nečetla). Už vůbec nesmím zapomenout na Ten, kdo stojí v koutě. Tahle knížka má pro mě dost zvláštní koncept, protože jsem nikdy nic takového neviděla. Celý příběh je vyprávěn chlapcem v pubertálním věku ve formě dopisů nikomu. Díky tomu jsem si k němu našla takový vztah, když jsem při čtení měla pocit, že to já jsem ten nikdo a on si povídá se mnou. Jako poslední (i když bych se tu mohla rozepsat o stovce knih) bych nechtěla opomenout Psí poslání. Až do nedávných let jsem měla ráda spíš kočky kvůli nepříjemným setkání se psy v dětství. Ať už to bylo pokousání od babiččinýho psa nebo povalení na zem od bernskýho salašnickýho. Potom ale k nám do rodiny přibyla fenka Jessie, která bohužel v jednom roce zemřela. Bylo nám smutno, takže teď máme skoro tříletou fenku Nelly stejné rasy (jack russell teriér). Do toho si brácha nedávno pořídil fenku staforda a já k těm psům nějak přilnula. A završit to všechno tím, že narazím na knížku jako je Psí poslání, byla prostě dokonalost. Propojení vtipu (díky tomu, že to celé vypráví pes), a toho, co pro lidi čtyřnozí kamarádi znamenají, mi přijde jako dost geniální nápad. Zasmějete se, ale taky ukápne slza. Teď čtu druhý díl a jsem vděčná, že tenhle příběh ovlivnil a změnil ten můj.

Na závěr bych chtěla uvést několik citátů, které mi visí v pokoji na nástěnce. 

- "I believe something very magical can happen when you read a good book." (J. K. Rowling)

- "A book is a magical thing that lets you travel to far-away placey without ever leaving your chair." (Katrina Mayer)

- "I love books. I love that moment when you open one and sink into it, you can escape from the worlf into a story that's way more interesting than yours will ever be." (Elizabeth Scott)

- "Books give a soul to the universe, wings to the mind, flight to the imagination and life to everything."

- "A reader lives a thousand lives before he dies. The man who never reads lives only one."

- "Books are uniquely portable magic." (Stephen King)

- "You can't buy happiness. But you can buy books. And that's kind of the same."

- "A book is a gift you can open again and again." (Garrison Keillor)

DOKTOR SPÁNEK (Stephen King)

Po více než třiceti letech se fanoušci Osvícení dočkali pokračování. Malý Danny už není pětiletý kluk a my se dozvíme, co dělá během svých dospělých let. Většinou jsem se setkávala s názory, že druhý díl nesahá prvnímu ani po kotníky, mě ale naopak bavil mnohem víc.

Danny se v pití alkoholu začne vyrovnávat svému otci. Své závislosti se rozhodne zanechat a hledání práce ho zavede až do hospicu. Naváže kontakt s malou Abrou, která má s Danem něco společného. Osvícení. Postupně se dozvídáme, že existují lidé, kteří se nazývají Pravým rodem. Háček je v tom, že se živí "párou", které má Abra dost na to, aby zabránila vymření Pravého rodu. Započne hledání Pravých s cílem je zabít.

Kromě toho jsme svědky několika úmrtí v hospicu, kde smrt doprovází kocour Azzie společně s Danem - doktorem Spánkem.

Tahle knížka mě neskutečně bavila napínavým příběhem a skvěle propracovanými charakteristikami Pravých. Jak už je u Kinga zvykem, při čtení se sice můžete ukousat napětím, ale zároveň se pobavíte. Kromě toho na mě mělo vliv i umírání, když Azzie přiskočil k někomu na postel. Nejsem si jistá, jestli mělo být pro příběh s Pravými nějak důležité, že Dan doprovází lidi při jejich posledních chvílích, ale rozhodně to mělo vliv na mé pocity po dočtení knihy. Řadí se tak mezi ty knihy, po jejichž dočtení jsem si musela dát chvíli pauzu a vstřebávat, než jsem se mohla pustit zase do něčeho jiného.

Vím, že to možná říkám u všech knih, ale tuhle si opravdu jednou přečtu znova, protože mě do sebe vtáhla a ještě dlouho jsem na Abru i Dana myslela.

95%