Osobně tohoto autora neznám, takže se klidně přiznám, že nebýt traileru na stejnojmenný film, který jsem viděla v kině, existovala by možnost, že si knihy v obchodě ani nevšimnu. Ale protože mě zmíněný trailer uchvátil už tehdy v kině, tuhle knížku jsem tam prostě nemohla nechat, i když jsem nevěděla, co od autora čekat.
Jak už název prozrazuje, příběh se týká psů a jejich poslání ve světě lidí. Celé je to v ich-formě, přičemž místo vypravěče zaujímá pes, který nežije jen jeden život, ale hned několik. Vystřídá několik míst, ras a hlavně lidí. Nejdůležitějším člověkem se stane osmiletý Ethan, kterého doprovází až do dospělosti. Potom se zase stane policejním psem a jeho posláním se stane hledat ztracené lidi a zachraňovat je. Bez svého poslání by snad ani neměl důvod žít.
Veliké plus tohoto díla je samozřejmě to, že to vypráví samotný pes, takže některé momenty vážně stojí za to. Já sama jsem to přečetla za týden, což je u mě dost nezvyk, když vždy polovinu dne strávím v práci. Je to úžasná oddychovka na večer a o víkendu se s tím i výborně vstává.
Na obálce stojí "Žádný pes tu není jen tak." Zní to obyčejně, já vím, ale pokud máte doma psy a máte je rádi, možná z té věty budete mít stejnou husí kůži jako já.
Jsem pevně rozhodnutá se co nejdřív podívat na film, i když jsem si jistá, že u toho budu řvát jako malá holka a zase to budu měsíc prožívat.
Tahle kniha si mě okamžitě získala, protože jsem se u ní zasmála, ale i brečela (čímž se mimochodem stává první knihou, u které jsem doopravdy brečela a neměla jen slzy v očích). Už teď vím, že se k ní jednoho dne vrátím a připomenu si příběh retrívra Baileyho, ovčandy Ellie a labradora Buddyho. Není to příběh, který si přečtete, protože nemáte zrovna nic jiného v pořadí a řeknete si, že to teda zkusíte, zvlášť pokud jste pejskaři. Po dlouhé době jsem našla knihu, která mě do sebe vtáhla a po přečtení mě zanechala zase trochu jinou. Pohled na psy už nebude stejný jako dřív.
Aby tu bylo i něco jiného než jen recenze, napadlo mě sepsat trochu osobnější článek a prozradit vám něco o mně a mém vztahu ke knihám. Nemyslím si, že to někdo nutně potřebuje vědět, možná jen hledám zábavu na dlouhou noc. 1) Kdy sis čtení oblíbila?
Mamka mě ke čtení vedla už od mala. Protože jsem se naučila číst už ve školce stylem budeme číst pořád tu samou stránku (v knize Už čtu sám), dokud si nezapamatuju písmenka, byla jsem na sebe dost hrdá, když jsem přišla do školy a před celou třídou jsem téměř plynně četla. Potom začaly pravidelný návštěvy knihovny s kamarády a už se to vezlo. Na to místo mám hodně skvělých vzpomínek.
2) Dělá se ti špatně při čtení v autě?
Na základce jsem měla tradici, že jsem při dojíždění ráno i odpoledne vždycky četla, protože dost často to byly jediný chvíle, kdy jsem mohla číst. Takhle jsem přelouskala většinu knih ze série o sestrách čarodějkách od Thomase Breziny, Husí kůže a polovinu série Princezniny deníky od Meg Cabotové. Teď už jezdím autem sama, takže logicky nečtu, a když jedeme s rodinou, spíš se věnuju konverzaci s nimi.
3) Kniha s ilustracemi nebo bez?
Záleží na knize. Určitě si pohádky nepředstavím bez ilustrací, hlavně u Malého prince by mi hodně chyběly. U těch "dospěláckých" knih už by mi spíš vadily.
4) Máš doma nějaké oblíbené místo na čtení?
U mě v pokoji je mi celkem jedno, jestli si budu číst na židli nebo v posteli. Úplně nejradši ale mám, když je léto a já můžu s knížkou ven na zahradu pod pergolu, kde je se mnou dost často i mamka a pes.
5) Můžeš skončit kdekoliv nebo jen na konci kapitoly?
Je mi příjemnější skončit s kapitolou, ale když je nějaká hodně dlouhá a já už u toho třeba usínám a vím, že to nedám, musím knihu odložit aspoň s dočtenou stránkou. Dost často se mi ale pak stává, že si ten děj tolik nepamatuju nebo už nevím, o čem se ty postavy přesně baví. Prokletí.
6) Jíš nebo piješ u čtení?
Při čtení jíst nedokážu, hlavně když musím třeba krájet a pořád přeskakuju očima mezi knížkou a talířem a pak nemůžu najít řádek. V létě je ale tradice si ke čtení udělat ledový kafe do půllitru.
7) Posloucháš něco při čtení?
Nesnesu ticho, takže určitě. Nesmí se v tom ale mluvit nebo zpívat, takže klasika je najet na YouTube na desetihodinovou verzi písničky Intro od The XX a můžu začít.
8) Můžeš mít rozečtených více knih najednou?
Nevadí mi to, ale nesmí jich být víc než dvě. Potom už mám problém to stíhat a k některé se pak vracím po tak dlouhé době, že už můžu rovnou začít znova. Dost často čtu víc najednou, když je jedna z nich paperback, který nechci tahat u sebe v tašce a ničit ho (protože detailista nejvíc nesnáší ty ohnutý rohy). 9) Jak často nakupuješ knihy?
Poslední dobou při častých návštěvách Prahy měsíčně. Nejdřív jsem začala dokupovat celou sérii Harryho Pottera, potom jsem hrozně potřebovala novou knížku Stephena Kinga (kterou jsem od září ještě pořád ani neotevřela). No a nedávno zase přišlo překvápko v podobě "táta se zbláznil" a během jednoho dne jsme toho nakoupili fakt dost. Takže mám asi příštích pár let co dělat, pokud chci na všechno ještě napsat recenzi.
10) Preferuješ knihovnu nebo vlastní knihy?
Dřív jsem hodně chodila do knihovny kvůli zvyku z dětství. Potom mi začalo vadit, že tam nemají všechny knihy a toužila jsem po vlastní knihovničce. Pamatuju si, jak na mě mamka blbě koukala, když jsem si začala hledat knížky na e-shopech. Teď už jí to divný nepřijde, když už ty knihy nemám kam dávat.
11) Máš radši papírovou knihu nebo e-knihu?
Jednou jedinkrát jsem četla knihu na mobilu, protože jsem ji nestihla dočíst do konce půjčovní doby (další výhoda vlastních knih), a to bylo Prokletí Salemu od Kinga. Bylo to strašný, bolely od toho oči a vůbec to nevonělo. Takže rozhodně oldschool - papírová kniha.
12) Spíš paperback nebo hardback? Paperback se mi o dost víc ničí, takže se hodně bojím si ty knížky brát s sebou na cesty nebo do školy, takže se poohlížím spíš po pevné vazbě. Brání mi v tom ale moje slabost pro vůni knih. A paperback rozhodně voní víc a líp.
13) Kamenný obchod nebo e-shop?
Dřív jsem hodně nakupovala přes internet, protože v našem městě v knihkupectvích nikdy neměli to, co jsem zrovna chtěla a stejně jsem na to musela dlouho čekat. Teď si pro ně jezdím do Prahy a libuju si v tom procházení mezi regály. Kdybyste někdy v knihkupectví viděli někoho, kdo čichá ke knížkám, jsem to pravděpodobně já.
14) Čeští nebo zahraniční autoři?
Jako dítě jsem dost četla české. Hodně Ivonu Březinovou a její Trosečníky (pokud si to správně pamatuju). Teď mám ale rozhodně radši zahraniční. Za zmínku rozhodně stojí Rowlingová, King, Nesbo a Dan Brown. Chystám se i číst v originále, takže držte palce.
15) Oblíbená kniha z dětství? Tady bych se mohla opavdu hodně rozepsat. Na základce jsem zbožňovala již zmíněné sestry čarodějky (každá kniha měla jiný titul, takže přesný název asi nedohledám), Trosečníci, Praprázdniny a hlavně Husí kůže. Nebo mě taky bavily takový ty hrozně tenký knížky s velkými písmeny o psech, které jsem vždycky přečetla během jednoho dne. Nepamatuju si ani jeden titul, ale vím, že jedna knížka určitě byla o štěněti jménem Scotty. A na konec bych chtěla zmínit autorku, která pro mě v určitém věku byla absolutní favoritkou, protože u jejích knih jsem se dokázala už nějak zamyslet nad obsahem a najít v nich něco víc než jen pohádku o Scottym. Jacqueline Wilsonová. Pokud nemáte co číst, doporučuju hlavně Ilustrovaná máma, Projekt Loty a Lola Rose (moje srdcovka). Rozhodně si to všechno přečtu znova (asi jako Modrá jako indigo od Cathy Cassidy).
Při procházení knihkupectví (ze kterého já nikdy neodejdu s prázdnýma rukama) mi bylo hned jasné, že tahle knížka získá místo v mé knihovně už jen z toho důvodu, že je jednou z knih, které tak nějak doplňují svět Harryho Pottera. Na její přečtení mi úplně stačila jedna cesta metrem a hodina v autobusu. Věřím, že většina nadšenců tohoto fenoménu Bajky barda Beedleho přinejmenším zná. Pokud se tu najde někdo, kdo ji nečetl, rozhodně by tak měl učinit.
Kniha obsahuje pět příběhů, které (klasicky jako mudlovské pohádky) poukazují na rozdíl mezi dobrem a zlem a na to, že dobro zvítězí. Konkrétně jde o Čaroděj a skákající hrnec, Fontána příznivé sudby, Mágovo chlupaté srdce, Králice Alice a chechtavý pařez a Příběh tří bratří. Pokud bych si měla vybrat, rozhodně se mi nejvíc líbí ten poslední, který je zároveň nejznámějším díky největšímu zastoupení v příběhu Harryho Pottera. Líbí se mi ta tenká hranice mezi životem a smrtí, kterou lze překročit bažením po moci nebo touhou po spatření mrtvého, kterého jsme milovali. Zároveň je v příběhu vidět, že není snadné smrt obelhat a stejně si pro vás jednou přijde. Ode mě Příběh tří bratří získává největší ocenění za tu myšlenku. Čaroděj a skákající hrnec má naučit, že by si lidé měli pomáhat a nestavět se k ostatním zády. Fontána příznivé sudby poukazuje na to, že problémy nevyřeší kouzlo. V Mágově chlupatém srdci, asi nejbrutálnějším příběhu z těchto pěti, má nejdůležitější postavení láska. Králice Alice a chechtavý pařez zase zdůrazňuje, jak snadno mudlové naletí kouzlům. Pro mě nejsilnější poselství přináší právě Příběh tří bratří, protože nikdo nikdy neví, kdy si pro něho smrt přijde a je to jedna z mála věcí, které se prostě nevyhnete. Zároveň je ale jistým vykoupením a úlevou.
Dalším důvodem, proč se mi kniha líbí, je doplnění každé z bajek o rozbor a názor Albuse Brumbála. To je pro mě dost cenné, protože Rowlingová nás tím znovu pojí se světem Harryho Pottera z jiného úhlu, takže nejde jen o sedm knih, už je to obživlý příběh a celý kouzelnický svět.
Závěrem teda už můžu jen zopakovat, že se mi strašně moc líbilo číst kouzelnické pohádky, které vám i předají určitou myšlenku. Pokud máte rádi Harryho Pottera, určitě nebudete litovat času stráveného nad touto tenkou knížkou.
Jak už název prozrazuje, příběh se týká psů a jejich poslání ve světě lidí. Celé je to v ich-formě, přičemž místo vypravěče zaujímá pes, který nežije jen jeden život, ale hned několik. Vystřídá několik míst, ras a hlavně lidí. Nejdůležitějším člověkem se stane osmiletý Ethan, kterého doprovází až do dospělosti. Potom se zase stane policejním psem a jeho posláním se stane hledat ztracené lidi a zachraňovat je. Bez svého poslání by snad ani neměl důvod žít.
